Severočeské muzeum v Liberci
CZ     EN     DE

Navigace

Aktuality

Připravujeme

O muzeu

Expozice

Vstupné

Knihovna

Publikace

Čtvrtletník

Sborníky

Sbírky

Služby

Pracovníci

Fotogalerie

Videogalerie

Archiv webu

Volná místa a
veřejné zakázky


Základní
dokumenty


Pro média

Kontakt

Napište nám

Muzeum dětem




EXPONÁT MĚSÍCE

Dagmar Simonová: VÁZA JAPAN I (ČERNÁ)
Dagmar Simonová: VÁZA JAPAN II (ŽLUTÁ)
Radek Brezar: VÁZA SIMPLE 3346

VÁZA JAPAN I (ČERNÁ)
VÁZA JAPAN II (ŽLUTÁ)
Dagmar Simonová, SUPŠS Železný Brod, podjímané sklo, pískované, stříkané barvou, výška 25 cm, realizace 2012

VÁZA SIMPLE 3346
autor návrhu Radek Brezar, 2014, realizace pro SM sklárna Moser, a. s., Karlovy Vary, 2017, bezolovnaté berylové sklo podjímané bílým emailem,foukané, ručně broušené, leštěné, výška 35 cm


Severočeské muzeum v Liberci bylo již od svého založení v roce 1873 ve velice živém kontaktu s odbornými školami v regionu. Na tuto dávnou tradici navazují v naší době současní muzejní pracovníci. Přesvědčivým dokladem je kupříkladu i to, že Severočeské muzeum se podílí od roku 2004 na přípravě a průběhu Sympozií uměleckoprůmyslových škol Libereckého kraje, stejným potvrzením společného zájmu je také muzejní iniciativa při pořádání festivalu UP+. Kurátoři sbírek podle svého profesního zařazení průběžně sledují činnost jednotlivých škol a v rámci možností doplňují stávající sbírkové řady muzea o pozoruhodné studentské práce. Mezi nejnovější akvizice, pocházející z loňského nákupu, patří i vystavená dvojice váz s názvem JAPAN I a JAPAN II z roku 2012. Autorka Dagmar Simonová, studentka Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě, získala za mimořádnou výtvarnou kvalitu těchto váz 2. místo v mezinárodní soutěži Studentský design 2012.

Skvělou úroveň železnobrodské sklářské školy reprezentuje mezi loňskými přírůstky také váza Ondřeje Brezara. V roce 2014 s jejím návrhem zvítězil v prestižní soutěži Cena Ludwiga Mosera a sklárna MOSER a. s. v Karlových Varech zařadila tuto novinku do svého nabídkového katalogu. S karlovarskou sklárnou má Severočeské muzeum dlouhodobou dohodu o spolupráci, a proto po předběžné domluvě zhotovila v loňském roce sklárna MOSER a. s. Brezarovu ručně broušenou vázu s názvem SIMPLE 3346 jmenovitě pro libereckou sbírku skla a věnovala ji Severočeskému muzeu jako velkorysý sponzorský dar.


[zobrazit/skrýt více]

» archiv...




























WebArchiv

 

 

 

 

INDUSTRIÁL VÁLKY
14. ČERVNA - 2. ZÁŘÍ 2012


Výstava Industriál války navázala na projekt knihy Tábory a válečná výroba. Kniha mapuje pracovní, zajatecké a koncentrační tábory na území okresů Liberec a Jablonec nad Nisou a v příhraničních oblastech současného Polska a Německa. Při studiu materiálů se podařilo objevit i archivní dokumenty týkající se válečné výroby. Výstava se pak již jen okrajově dotýká problematiky nucené práce a zaměřuje se především na průmysl v letech 1939-1945 v dnešním Euroregionu Nisa a na související témata.

Většina panelů je věnována jednotlivým firmám a podnikům, působícím zde v regionu převážně v souvislosti s přemisťováním podniků na sklonku války. Vedle toho je na výstavě vysvětlena předválečná i poválečná situace, nástup automatizace výroby jako východisko z nedostatku kvalifikované pracovní síly, přestavba ekonomiky Sudetské župy a podobně. Samostatné soubory panelů se zabývají tématy pilotované střely V-1 zvané Reichenberg, která se zčásti vyráběla v Liberci, a podzemních továren v okolí.

Válečná výroba v okrese Liberec:
Hrádecko lze označit jako oblast, kde působil Spreewerk a firma AEG. Spreewerk, umístěný v Leitenbergerově továrně, působil na Hrádecku od počátku války a později expandoval do Chrastavy. AEG byl proti tomu podnik, který se přemístil zčásti na Hrádecko až v druhé polovině války. Frýdlantsko bylo od počátku války oblastí, kam se stěhovaly menší, nepříliš významné závody a dílenské provozy. I firma Börsig měla v Habarticích jen jeden z mnoha menších provozů s doplňkovou výrobou. Až v druhé polovině války ovládla Frýdlantsko jediná firma - Junkers. Do Nového Města pod Smrkem se měl přestěhovat jeden z hlavních závodů z Dessau. Pro tento záměr se začaly připravovat i navazující doplňkové montovny a dílny. V Liberci a těsném okolí byly důležité podniky Elektromechanik, Argus, Henschel, Wesser a Blaupunkt. První dva jmenované působily v Liberci od počátku války, další se objevovaly v Liberci postupně. Většina podniků byla zaměřena na produkci leteckých součástek, plánovaná byla i výroba celých letadel (Siebel), ale k realizaci nedošlo. Českodubsko bylo hraniční oblastí, kde působily firmy Getewent a Triton, ale byla to jen doplňková produkce.

Válečná výroba v okrese Jablonec nad Nisou:
Samotný Jablonec nebyl nijak významným pro válečnou výrobu. Sice zde působily známé podniky jako Telefunken, ale důležité podniky byly v okolních obcích a na Tanvaldsku. To bylo dáno i typem výroby. V Jablonci byly hlavně bižuterní podniky a dílny; textilní továrny, tedy útočiště mnoha velkých podniků ze závěru války, pak byly rozmístěny podél větších toků na Tanvaldsku. V Rýnovicích, dnes jablonecké čtvrti, byl podnik FAB Zeiss Jena a Speerova hospodářská základna, v Rychnově působil podnik GETEWENT, ve Smržovce Junkers, respektive Mitteldeutsche Motorenwerke. Při podnicích FAB, Getewent i MMW byly zřízeny pobočné koncentrační tábory, což samo o sobě vypovídá o jejich důležitosti. Na Tanvaldsku pak ještě působila firma TTW, výrobce dílů obrněné techniky, a Fernseh, průkopník v oblasti přenosu televizního signálu. Jizerské hory byly využity za války především jako deponie. Například Říšské dráhy využily některé objekty pro sklad cenného zboží.

Podzemní továrny:
Organizovaná výstavba podzemních továren za druhé světové války byla motivována snahou udržet výrobu i v podmínkách intenzivního spojeneckého bombardování. Od roku 1943 (a výjimečně již před tímto rokem) se začaly inventarizovat podzemní díla a z roku 1944 pochází již první seznamy objektů. Hybatelem programu byl úřad tzv. Jägerstabu, který vedl Speer a státní sekretář Milch. Úkolem bylo přemístit důležitou výrobu tak, aby nebyla narušena bombardováním, případně postupující frontou. Nešlo jen o přemístění produkce pod zem, ale i o její organizované rozmístění a využití továren v místech vzdálených od fronty. Na výstavě je podzemním továrnám věnována velká pozornost a podrobně je zpracován bývalý podnik Walter vyrábějící raketové motory, u něhož vznikala podzemní díla s krycími názvy Türkis a Eisenglanz.

V-1 Reichenberg:
Jediné letadlo pojmenované po Liberci (něm. Reichenberg). Bezpilotní V1 byla relativně nepřesná. Proto se v roce 1944 začalo uvažovat o pilotované verzi. Pilotování střely se prakticky rovnalo sebevraždě. Teoreticky mohl pilot po navedení střely letoun opustit, což se mohlo povést odhadem v jediném případě ze sta. V říjnu 1944 byl projekt na Hitlerův příkaz zastaven. V-1 byla vybavena motorem Argus As-014. Firma Argus měla zázemí v Liberci od samého počátku války v roce 1939. Původně se jednalo o podnik Luftapparatebau - LAB, která je později označována jako ARGA a ARGUS Motoren GmbH Berlin Reinickendorf. Jednalo se o různé odnože jednoho závodu. Na konci roku 1943 se začalo uvažovat o přemístění výroby divize Argus Motoren z Berlína, kde se vyvíjel a vyráběl pulsační motor Argus 109-014 používaný ve střelách V-1 (Fi-103). Část výroby byla přenesena do Liberce v roce 1944, do areálu bývalé textilky čp. 80 na současné třídě Dr. M Horákové a do areálu bývalých Energomontáží, dnes firmy DTZ, v ulici U věže. Firma Argus vyráběla různé díly pro téměř veškerá produkovaná letadla v Německu. Ve výkazech vývoje výrobků liberecké pobočky Argus se v září a říjnu 1944 objevuje část označená jako V-Serie. 13. září 1944 je pod kódem FDL-B (C) Z/1A uvedeno několik poznámek. Z nich vyplývá, že v Liberci se vyráběly díly kabiny, jejíž konstrukci dodala firma Henschel (výrobce V-1 Reichenberg). Celkem mělo jít o 31 kusů "strojů", ale zpracováno jich bylo jen pět. Právě v tento měsíc probíhala úprava 175 kusů střel V-1 na pilotovanou verzi. Liberecký Argus se specializoval na výrobu kniplů a obecně na vybavení kokpitu, a tudíž pravděpodobně byl ideálním partnerem firmy Henschel pro vestavbu ovládacích prvků do střel.


Ivan Rous




Fotogalerie:
Ke stažení:
Odkazy:
 






Otevírací doba:
denně mimo pondělí
9:00-17:00 hodin
středa do 18:00 hodin



Knihovna:
úterý a čtvrtek
13:00-16:00 hodin


Vstupné:
dospělí: 30 Kč
studenti, žáci: 10 Kč
důchodci: 10 Kč

» více...


Krajský úřad Libereckého kraje

Severočeské
muzeum v Liberci
je příspěvkovou
organizací
Libereckého kraje




» vypnout pozadí…

 

© 2004-2016 Severočeské muzeum v Liberci, Jiří Sloup, Anna Baldová, Ivan Rous, kolektiv, Inertia master Czech. Aktualizováno: 06.11.2018 23:31:45