Severočeské muzeum v Liberci
CZ     EN     DE

Navigace

Aktuality

Připravujeme

O muzeu

Expozice

Vstupné

Knihovna

Publikace

Čtvrtletník

Sborníky

Sbírky

Služby

Pracovníci

Fotogalerie

Videogalerie

Archiv webu

Volná místa a
veřejné zakázky


Základní
dokumenty


Pro média

Kontakt

Napište nám

Muzeum dětem




EXPONÁT MĚSÍCE

GEORGE ORWELL: DEVATENÁCT SET OSMDESÁT ČTYŘI
GEORGE ORWELL: DEVATENÁCT SET OSMDESÁT ČTYŘI

GEORGE ORWELL: DEVATENÁCT SET OSMDESÁT ČTYŘI

ilustrace Jaroslav Róna, bibliofilie, ruční ražba, hliníkový obal, Argo, Praha 2015


V roce 2017 se podařilo Severočeskému muzeu získat do sbírky Starých tisků a knižní vazby knihu George Orwella Devatenáct set osmdesát čtyři, kterou ilustroval a zabalil do hliníkové vazby výtvarník Jaroslav Róna, jenž o knize mluví jako o kultovním díle jeho generace. V této podobě ji vydalo vydavatelství Argo v roce 2015.

Jaroslav Róna (*1957), spoluzakladatel nejvýznamnějšího uměleckého sdružení generace osmdesátých let, skupiny Tvrdohlavých, se do povědomí veřejnosti zapsal jako výrazná originální osobnost vymykající se svými sochařskými i malířskými pracemi z dobově aktuálních trendů. Širší veřejnosti je výtvarník znám svými realizacemi do veřejného prostoru, z nichž některé vzbuzují i vyhrocené názorové polemiky a reakce. Připomeňme kupříkladu diskuse kolem pomníku Franze Kafky v Praze (2003) nebo jezdeckého pomníku Markraběte Jošta v Brně (2015). Libereckým občanům je výtvarník znám Edisonovou lampou před vstupem do Obchodního domu Plaza, Dítětem z Marsu na Ještědu a sochou Sedícího čerta umístěnou před budovou Oblastní galerie Liberec.


[zobrazit/skrýt více]

» archiv...




























WebArchiv

 

 

 

 

INDUSTRIÁL VÁLKY
14. ČERVNA - 2. ZÁŘÍ 2012


Výstava Industriál války navázala na projekt knihy Tábory a válečná výroba. Kniha mapuje pracovní, zajatecké a koncentrační tábory na území okresů Liberec a Jablonec nad Nisou a v příhraničních oblastech současného Polska a Německa. Při studiu materiálů se podařilo objevit i archivní dokumenty týkající se válečné výroby. Výstava se pak již jen okrajově dotýká problematiky nucené práce a zaměřuje se především na průmysl v letech 1939-1945 v dnešním Euroregionu Nisa a na související témata.

Většina panelů je věnována jednotlivým firmám a podnikům, působícím zde v regionu převážně v souvislosti s přemisťováním podniků na sklonku války. Vedle toho je na výstavě vysvětlena předválečná i poválečná situace, nástup automatizace výroby jako východisko z nedostatku kvalifikované pracovní síly, přestavba ekonomiky Sudetské župy a podobně. Samostatné soubory panelů se zabývají tématy pilotované střely V-1 zvané Reichenberg, která se zčásti vyráběla v Liberci, a podzemních továren v okolí.

Válečná výroba v okrese Liberec:
Hrádecko lze označit jako oblast, kde působil Spreewerk a firma AEG. Spreewerk, umístěný v Leitenbergerově továrně, působil na Hrádecku od počátku války a později expandoval do Chrastavy. AEG byl proti tomu podnik, který se přemístil zčásti na Hrádecko až v druhé polovině války. Frýdlantsko bylo od počátku války oblastí, kam se stěhovaly menší, nepříliš významné závody a dílenské provozy. I firma Börsig měla v Habarticích jen jeden z mnoha menších provozů s doplňkovou výrobou. Až v druhé polovině války ovládla Frýdlantsko jediná firma - Junkers. Do Nového Města pod Smrkem se měl přestěhovat jeden z hlavních závodů z Dessau. Pro tento záměr se začaly připravovat i navazující doplňkové montovny a dílny. V Liberci a těsném okolí byly důležité podniky Elektromechanik, Argus, Henschel, Wesser a Blaupunkt. První dva jmenované působily v Liberci od počátku války, další se objevovaly v Liberci postupně. Většina podniků byla zaměřena na produkci leteckých součástek, plánovaná byla i výroba celých letadel (Siebel), ale k realizaci nedošlo. Českodubsko bylo hraniční oblastí, kde působily firmy Getewent a Triton, ale byla to jen doplňková produkce.

Válečná výroba v okrese Jablonec nad Nisou:
Samotný Jablonec nebyl nijak významným pro válečnou výrobu. Sice zde působily známé podniky jako Telefunken, ale důležité podniky byly v okolních obcích a na Tanvaldsku. To bylo dáno i typem výroby. V Jablonci byly hlavně bižuterní podniky a dílny; textilní továrny, tedy útočiště mnoha velkých podniků ze závěru války, pak byly rozmístěny podél větších toků na Tanvaldsku. V Rýnovicích, dnes jablonecké čtvrti, byl podnik FAB Zeiss Jena a Speerova hospodářská základna, v Rychnově působil podnik GETEWENT, ve Smržovce Junkers, respektive Mitteldeutsche Motorenwerke. Při podnicích FAB, Getewent i MMW byly zřízeny pobočné koncentrační tábory, což samo o sobě vypovídá o jejich důležitosti. Na Tanvaldsku pak ještě působila firma TTW, výrobce dílů obrněné techniky, a Fernseh, průkopník v oblasti přenosu televizního signálu. Jizerské hory byly využity za války především jako deponie. Například Říšské dráhy využily některé objekty pro sklad cenného zboží.

Podzemní továrny:
Organizovaná výstavba podzemních továren za druhé světové války byla motivována snahou udržet výrobu i v podmínkách intenzivního spojeneckého bombardování. Od roku 1943 (a výjimečně již před tímto rokem) se začaly inventarizovat podzemní díla a z roku 1944 pochází již první seznamy objektů. Hybatelem programu byl úřad tzv. Jägerstabu, který vedl Speer a státní sekretář Milch. Úkolem bylo přemístit důležitou výrobu tak, aby nebyla narušena bombardováním, případně postupující frontou. Nešlo jen o přemístění produkce pod zem, ale i o její organizované rozmístění a využití továren v místech vzdálených od fronty. Na výstavě je podzemním továrnám věnována velká pozornost a podrobně je zpracován bývalý podnik Walter vyrábějící raketové motory, u něhož vznikala podzemní díla s krycími názvy Türkis a Eisenglanz.

V-1 Reichenberg:
Jediné letadlo pojmenované po Liberci (něm. Reichenberg). Bezpilotní V1 byla relativně nepřesná. Proto se v roce 1944 začalo uvažovat o pilotované verzi. Pilotování střely se prakticky rovnalo sebevraždě. Teoreticky mohl pilot po navedení střely letoun opustit, což se mohlo povést odhadem v jediném případě ze sta. V říjnu 1944 byl projekt na Hitlerův příkaz zastaven. V-1 byla vybavena motorem Argus As-014. Firma Argus měla zázemí v Liberci od samého počátku války v roce 1939. Původně se jednalo o podnik Luftapparatebau - LAB, která je později označována jako ARGA a ARGUS Motoren GmbH Berlin Reinickendorf. Jednalo se o různé odnože jednoho závodu. Na konci roku 1943 se začalo uvažovat o přemístění výroby divize Argus Motoren z Berlína, kde se vyvíjel a vyráběl pulsační motor Argus 109-014 používaný ve střelách V-1 (Fi-103). Část výroby byla přenesena do Liberce v roce 1944, do areálu bývalé textilky čp. 80 na současné třídě Dr. M Horákové a do areálu bývalých Energomontáží, dnes firmy DTZ, v ulici U věže. Firma Argus vyráběla různé díly pro téměř veškerá produkovaná letadla v Německu. Ve výkazech vývoje výrobků liberecké pobočky Argus se v září a říjnu 1944 objevuje část označená jako V-Serie. 13. září 1944 je pod kódem FDL-B (C) Z/1A uvedeno několik poznámek. Z nich vyplývá, že v Liberci se vyráběly díly kabiny, jejíž konstrukci dodala firma Henschel (výrobce V-1 Reichenberg). Celkem mělo jít o 31 kusů "strojů", ale zpracováno jich bylo jen pět. Právě v tento měsíc probíhala úprava 175 kusů střel V-1 na pilotovanou verzi. Liberecký Argus se specializoval na výrobu kniplů a obecně na vybavení kokpitu, a tudíž pravděpodobně byl ideálním partnerem firmy Henschel pro vestavbu ovládacích prvků do střel.


Ivan Rous




Fotogalerie:
Ke stažení:
Odkazy:
 



DOPROVODNÉ PROGRAMY
NEJEN PRO ŠKOLY


Doprovodné programy 2018

 nabídka programů pro rok 2018

» pracovní listy



Otevírací doba:
denně mimo pondělí
9:00-17:00 hodin
středa do 18:00 hodin



Knihovna:
úterý a čtvrtek
13:00-16:00 hodin


Vstupné:
dospělí: 30 Kč
studenti, žáci: 10 Kč
důchodci: 10 Kč

» více...


Krajský úřad Libereckého kraje

Severočeské
muzeum v Liberci
je příspěvkovou
organizací
Libereckého kraje




» vypnout pozadí…

 

© 2004-2016 Severočeské muzeum v Liberci, Jiří Sloup, Anna Baldová, Ivan Rous, kolektiv, Inertia master Czech. Aktualizováno: 23.05.2018 19:24:50