Výstava má dvě základní linie: první je věnovaná metodice a přístupu Václava Girsy k záchraně historických architektur, přičemž důraz je kladen na hledisko historických materiálů, mj. jejich analýzu a obnovu, a na velkou míru autenticity rekonstruovaných objektů. Kurátorská koncepce počítá i s oponentními příklady jiných památkářsko-architektonických přístupů, které pomohou osvětlit širší kontext dění v rámci památkové péče.

Druhou linií výstavy tvoří konkrétní realizace, z nichž jsou, vzhledem k rozsahu Girsova působení, vybrány ty nejznámější. Poprvé se tak veřejnosti představuje Girsova klíčová rekonstrukce Müllerovy vily v Praze od Adolfa Loose nebo obnova barokního divadla v Českém Krumlově. Další výběr je zaměřen na liberecký region a představuje například důslednou obnovu hradu Grabštejn a zámku Frýdlant či přestavbu Panského domu na Jizerce.

Výstava je architektonicky a koncepčně pojata jako souhrn obrazových materiálů (dobové fotografie autora a dalších fotografů, autorské kresby) a ukázek materiálů (dřevo, kámen) s objasněním opomíjené práce architektů směrem ke stavební tradici. Důležitým hybatelem výstavy je také filmová projekce několika dokumentů vztahujících se ke Girsovým realizacím. Nedílnou součástí jsou i ocenění, které Girsa za svou kariéru obdržel, a představení odborného zázemí, z něhož vycházel (mj. opomíjená Benátská charta).

K výstavě vychází katalog a v Severočeském muzeu jsou na prodej i Girsovy úspěšné publikace. Na realizaci výstavy spolupracuje i Národní technické muzeum v Praze.