Eliška Hauserová (* 1997, Liberec) je absolventkou Institutu tvůrčí fotografie v Opavě a školy Michael. Působí jako lektorka a konzultantka v Liberecké škole fotografické, kde se zaměřuje na inscenovanou fotografii a soudobé tendence. Zajímá se o vývoj současné zahraniční fotografie, speciálně o fotografii japonskou. Pracuje na volné noze (její doménou je oblast fashion a produktové fotografie), vede koktejlový bar a podílela se na tvorbě vizuální stránky několika hudebních klipů. Její tvorba je inovativní, moderní s viditelnými známkami otevřenosti, což se odráží i jako hlavní princip ve vedení jejího ateliéru.

O vystaveném souboru uvádí: "Absence rodinných příslušníků kvůli návykovým látkám je poměrně běžná věc. U nás v rodině to byl můj bratr. V mém dospívání nebyl téměř vůbec přítomen a postupem času se z nás stali cizí lidé." Eliška Hauzerová na výstavě předkládá návštěvníkům autoterapeutický soubor o fiktivním vztahu dvou sourozenců, který vytvořila jako svou absolventskou práci pod vedením Dity Pepe na Institutu tvůrčí fotografie. Zve nás do nejintimnějšího sdílení vlastního štěstí i smutku, otevírá pohled do domácnosti a vzbuzuje pocit, jako by chyběl někdo přímo nám. Možná právě díky tomu destigmatizuje mnohdy tabuizované téma vzdálených rodinných příslušníků, které však při větší úvaze zahrnuje pravděpo-dobně každého z nás.