Sklářský výtvarník Václav Řezáč vystudoval obor Hutní tvarování skla na Střední Uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě, na něž navázal studiem na UMPRUM v Praze v Ateliéru skla Vladimíra Kopeckého. Vzdělání si doplnil v letech 2002–2003 v Nadačním fondu Martina Bubera, kde absolvoval program Podpora rozvoje vzdělávání v oborech filozofie, psychoterapie, teologie a umění. V letech 2006–2016 pracoval jako manažer výroby a obchodu ve sklářském Studiu Lhotský v Pelechově. V roce 2016 byl vyzván, aby působil jako hostující učitel studených technik na Toyama Institute of Glass Art ve městě Toyama v Japonsku, kde vyučoval broušení, leštění, lepení a pískování až do roku 2019. Od téhož roku je pedagogem na Technické univerzitě v Liberci v Ateliéru skla a šperku na Katedře designu.

Ve své současné tvorbě se snaží o propojení mezi precizností a náhodou a hledá důkaz, že tyto zdánlivě protichůdné principy mohou harmonicky spoluexistovat. V jeho díle jde disciplína ruku v ruce se spontánností a náhodou a společně nečekaně dobře rezonují.

Při práci obvykle kombinuje dvě odlišné techniky – na jedné straně stojí dynamická práce s horkým sklem na píšťale, která dílu propůjčuje energii a vitalitu, na druhé pak chladná preciznost tavení skla do forem, jež umožňuje promyšlené a detailní zpracování. Tento kontrast mezi tekutostí a pevností a mezi přechodnými a fixními stavy tvoří ústřední motiv jeho tvorby. Výsledné artefakty často zachycují neviditelné procesy či pomíjivé okamžiky, které by jinak zůstaly nezaznamenané.

Autor se kromě volné tvorby věnuje i designu užitkového skla, zejména nápojových souprav.