Tento projekt, finančně podpořený Euroregionem Nisa, propojil odborníky ze Senckenbergova muzea v Görlitz, Severočeské muzeum a Českou geologickou službu. Je zaměřen na vyhledávání neznámých žilných těles, jejich identifikaci a datování.

Jizerské hory byly vnímány dlouhá léta jako homogenní granitový masiv s nepříliš početnými průniky melafyrových, bazaltových a nověji i polzenitových těles. Zůstávaly na okraji zájmu širší geologické veřejnosti. Až v souvislosti s projekty zaměřenými na granity (Klomínský) se začala věnovat pozornost i vulkanickým tělesům v masivu. Nejnověji byla popsána maarová diatréma v Pytlácké jámě u Jizerky (Rous, Klomínský 2017) a byly objeveny stopy dalších bazaltových těles. Stopami v tomto ohledu se myslí drobné valouny bazaltu a polzenitu v tocích jizerskohorských potoků. V rámci projektu tak byla ovzorkována většina toků na prudkých severních svazích hor a vytipovány lokality, kde se mohla tělesa nacházet. V roce 2020 byla tímto způsobem identifikována první bazaltová, respektive bazanitová žíla v údolí Bílého Štolpichu. Tento nález navíc potvrdil dosavadní hypotézu o vlivu těchto těles na tvorbu hlubokých údolí v Jizerských horách.

V letech 2020 až 2022 byla objevena další dosud neznámá tělesa v Čertově jámě. Zde byla bazaltová žíla odkrytá pro potřeby přesného změření. V Čertově jámě se dokonce jedná o možný žilný roj, který byl spolu s křížením dalších zatím neznámých těles predispozicí pro vznik jámy samotné. Ve stejné lokalitě byly nalezeny i valouny ryolitu, výlevného ekvivalentu granitu. Bazaltová tělesa s výchozem byla objevena i nedaleko Hruškových skal a v Jelením potoce. Jednoznačné stopy bazaltových žilných těles pak byly doloženy u Harcovské přehrady, na Ferdinandově kopci u Smržovky, v lokalitě Pod koňskou hlavou u Oldřichova v Hájích a v horním toku Jeřice.

Další částí projektu bylo mapování polzenitových výchozů. V rámci projektu byla objevena dosud neznámá tělesa polzenitu v Liberci ve Franklinově ulici a především polzenitová žíla táhnoucí se směrem od Liberce přes Jizerské hory až na Smědavskou horu. Toto těleso bylo a je dále stopováno pomocí geofyziky a jedná se pravděpodobně o nejdelší žílu v Jizerských horách vzniklou po konci paleozoika (pravděpodobně se jedná o stáří kolem rozhraní K-T). Tento útvar lze laicky nazvat pokračováním Čertových zdí známých z Podještědí.

Všechna studovaná tělesa byla popsána pomocí magnetometrie, tedy vznikly magnetometrické mapy tvarů jednotlivých těles.

Hlavním výstupem projektu je samotná identifikace nových těles, což je zásadní pro pochopení dějů odehrávajících se po vzniku granitového masivu jizerských hor před přibližně 320 miliony let dodnes. V rámci výzkumu bylo vybráno několik vzorků pro exaktní určení jejich stáří, což pomůže zásadním způsobem zpřesnit naše vědomosti o „geologickém životě Jizerských hor“. Poznatky z projektu budou, vzhledem ke zpoždění analýz způsobeným epidemií Covid-19, publikovány od konce roku 2022 sérií odborných článků. Dílčí poznatky pak už byly zapracovány do nové geologické expozice muzea ČSOP na Jizerce ve staré škole. Nové lokality jsou nově zahrnuty do seznamu významných geologických lokalit ČR a budou prezentovány na serveru ČGS.

Přednášky

• 30. 11. 2020 | I. Rous: Od geologie k druhé světové válce | Lidové sady, Experimentální studio
• 29. 4. 2021 | I. Rous, V. Ličaverová: Virtuální procházka Ještědským krasem | Vlastivědné muzeum a galerie Česká Lípa
• 7. 12. 2021 | I. Rous: Liberecké podzemí, geologie se zaměřením na inženýrské sítě | OK ČKAIT Liberec
• 7. 5. 2022 | Slavnostní otevření geologické expozice | Jizerka, muzeum ČSOP

An diesem Projekt, das von der Euroregion Nisa finanziell unterstützt wurde, waren Experten des Senckenberg Museums in Görlitz, des Nordböhmischen Museums und des Tschechischen Geologischen Dienstes beteiligt. Im Mittelpunkt stehen die Suche nach unbekannten Venenkörpern, deren Identifizierung und Datierung.

Das Isergebirge wurde lange Zeit als ein homogenes Granitmassiv mit nicht sehr zahlreichen Überschneidungen von Melaphyr-, Basalt- und neuerdings auch Polzenitkörpern wahrgenommen. Sie blieben an der Peripherie des Interesses der breiteren geologischen Gemeinschaft. Erst im Zusammenhang mit Projekten, die sich auf Granite (Klomínský) konzentrierten, begann man, den vulkanischen Körpern des Massivs Aufmerksamkeit zu schenken. In jüngster Zeit wurde das Diatrem Maar in der Grube Pytlácka bei Jizerka beschrieben (Rous, Klomínský 2017), und es wurden Spuren anderer basaltischer Körper entdeckt. Diesbezügliche Spuren beziehen sich auf kleine Basalt- und Polzenithügel in den Bächen des Isergebirges. So wurden im Rahmen des Projekts die meisten Bäche an den steilen Nordhängen der Berge untersucht und die Stellen ermittelt, an denen sich die Leichen befunden haben könnten. Im Jahr 2020 wurde auf diese Weise die erste Basalt- oder Basanit-Ader im Bílý Štolpich-Tal entdeckt. Dieser Befund bestätigte auch die frühere Hypothese über den Einfluss dieser Körper auf die Bildung der tiefen Täler im Isergebirge.

Zwischen 2020 und 2022 wurden weitere bisher unbekannte Leichen in der Teufelsgrube entdeckt. Hier wurde eine Basaltader freigelegt, um sie genau zu vermessen. In der Teufelsgrube handelt es sich sogar um einen möglichen Aderschwarm, der zusammen mit der Durchquerung anderer, noch unbekannter Körper eine Prädisposition für die Entstehung der Grube selbst war. An diesem Ort wurden auch Gesteinsbrocken aus Rhyolith, dem ausgelaugten Äquivalent von Granit, gefunden. Basaltkörper mit Aufschlüssen wurden auch in der Nähe von Pear Rocks und in Deer Creek entdeckt. Eindeutige Spuren von Basaltadern wurden an der Talsperre Harcov, auf dem Ferdinandsberg bei Smržovka, in der Lokalität Pod koňskou hlavou bei Oldřichov v Hájích und im Oberlauf des Flusses Jeřice nachgewiesen.

Ein weiterer Teil des Projekts war die Kartierung von Polzenitvorkommen. Das Projekt umfasste die Entdeckung von bisher unbekannten Polzenitvorkommen in Liberec in der Franklinova-Straße und insbesondere einer Polzenitader, die sich von Liberec durch das Isergebirge bis zum Smědava-Berg erstreckt. Dieser Körper wurde und wird weiterhin geophysikalisch verfolgt und ist wahrscheinlich die längste Ader im Isergebirge, die nach dem Ende des Paläozoikums (wahrscheinlich um die Zeit der K-T-Grenze) entstanden ist. Diese Formation kann lakonisch als Fortsetzung der aus Podještědí bekannten Teufelsmauern bezeichnet werden.

Alle untersuchten Körper wurden magnetometrisch beschrieben, d.h. es wurden magnetometrische Karten der Formen der einzelnen Körper erstellt.