Severočeské muzeum v Liberci
CZ     EN     DE

Navigace

Aktuality

Připravujeme

O muzeu

Expozice

Vstupné

Knihovna

Publikace

Čtvrtletník

Sborníky

Sbírky

Služby

Pracovníci

Fotogalerie

Videogalerie

Archiv webu

Volná místa a
veřejné zakázky


Základní
dokumenty


Pro média

Kontakt

Napište nám

Muzeum dětem




EXPONÁT MĚSÍCE

Dagmar Simonová: VÁZA JAPAN I (ČERNÁ)
Dagmar Simonová: VÁZA JAPAN II (ŽLUTÁ)
Radek Brezar: VÁZA SIMPLE 3346

VÁZA JAPAN I (ČERNÁ)
VÁZA JAPAN II (ŽLUTÁ)
Dagmar Simonová, SUPŠS Železný Brod, podjímané sklo, pískované, stříkané barvou, výška 25 cm, realizace 2012

VÁZA SIMPLE 3346
autor návrhu Radek Brezar, 2014, realizace pro SM sklárna Moser, a. s., Karlovy Vary, 2017, bezolovnaté berylové sklo podjímané bílým emailem,foukané, ručně broušené, leštěné, výška 35 cm


Severočeské muzeum v Liberci bylo již od svého založení v roce 1873 ve velice živém kontaktu s odbornými školami v regionu. Na tuto dávnou tradici navazují v naší době současní muzejní pracovníci. Přesvědčivým dokladem je kupříkladu i to, že Severočeské muzeum se podílí od roku 2004 na přípravě a průběhu Sympozií uměleckoprůmyslových škol Libereckého kraje, stejným potvrzením společného zájmu je také muzejní iniciativa při pořádání festivalu UP+. Kurátoři sbírek podle svého profesního zařazení průběžně sledují činnost jednotlivých škol a v rámci možností doplňují stávající sbírkové řady muzea o pozoruhodné studentské práce. Mezi nejnovější akvizice, pocházející z loňského nákupu, patří i vystavená dvojice váz s názvem JAPAN I a JAPAN II z roku 2012. Autorka Dagmar Simonová, studentka Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě, získala za mimořádnou výtvarnou kvalitu těchto váz 2. místo v mezinárodní soutěži Studentský design 2012.

Skvělou úroveň železnobrodské sklářské školy reprezentuje mezi loňskými přírůstky také váza Ondřeje Brezara. V roce 2014 s jejím návrhem zvítězil v prestižní soutěži Cena Ludwiga Mosera a sklárna MOSER a. s. v Karlových Varech zařadila tuto novinku do svého nabídkového katalogu. S karlovarskou sklárnou má Severočeské muzeum dlouhodobou dohodu o spolupráci, a proto po předběžné domluvě zhotovila v loňském roce sklárna MOSER a. s. Brezarovu ručně broušenou vázu s názvem SIMPLE 3346 jmenovitě pro libereckou sbírku skla a věnovala ji Severočeskému muzeu jako velkorysý sponzorský dar.


[zobrazit/skrýt více]

» archiv...




























WebArchiv

 

 

 

 

DŘEVOŠROT ZDEŇKA VILÉMA



Dřevošrot. Že je to divný název? Ještě není úplný, je třeba dodat přívlastek „pohyblivý“. Hýbe s ním myšlenka, jež dala druhý život šrotu, třeba radiátoru, tramvajové troleji, žehličce, kuchyňské váze, dveřnímu zámku, kamínkům nebo jen jejich dvířkům. Předmětům, jež dosloužily a staly se na obtíž. Ty, které se postavily včas do cesty Zdeňku Vilémovi, se staly uměleckými díly. Již slyším jeho vášnivý protest: „To nejsou sochy!“ Pouze dřevo a šrot, který hodně pamatuje. Může vyprávět příběh, který vede divákovu fantazii, ale který je někdy skryt hluboko v srdci autora a odhalit se nedá. Navíc bývá zastřen žertem. Jeden povšechný pohled na „směšný“ objekt nestačí, aby odhalil rafinované detaily, jež jsou s nesmírnou pečlivostí vypracovány a včleněny do nového funkčního celku.

Již v původním povolání kovomodeláře v tehdejším podniku Severočeských státních lesů se u Zdeňka Viléma oba pojmy, kov i dřevo, propojily. Vztah k minulosti a věcem, jež do ní patřily a plnily funkci prověřenou desítkami předchozích generací, se u autora utvářel od dětství. Strávil je v Novém Harcově na okraji Liberce, v roubené chalupě se sedlovou střechou. V podezdívce, kde byl kdysi chlév, si později zřídil vlastní dílnu.

Dřevo jej záhy zlákalo k vlastní tvorbě, a tak povzbuzován přáteli se účastnil od roku 1981 libereckých přehlídek neprofesionálních výtvarníků Lidé tvoří, získával ocenění v okresních, krajských i národních soutěžích a vystavoval doma i v zahraničí. Z úspěšných výstav (v Malé výstavní síni, Na terase, v botanické zahradě) a setkávání s libereckými výtvarníky a umělci snad vzešlo i vážné rozhodnutí, stát se členem Naivního divadla v Liberci, přední české scény nejen loutkářské, ale divadelní vůbec, ozdobené mnoha domácími i zahraničními úspěchy. Jako technolog loutek a „součást“ scénické výroby zůstal ukrytý v dílně a plnil rozmanitá a rozmarná přání scénografů a výtvarníků a byl neviditelným fámulem, bez něhož by marionety neměly požadovaný výraz a pohyb. Zde ve fantaskním pohádkovém a přitom lidskému životu tak blízkém světě, v zrcadle lidských vášní, radostí a bolestí, se naplno rozvinuly jeho výtvarné vlohy. Celých osmnáct let byl spolehlivým zázemím předlouhé řady inscenací. Možná málokterý Liberečan, který v minulých letech navštěvoval prázdninová představení na náměstí před libereckou radnicí, a mezi nimi to nejoblíbenější – Alibabu a čtyřicet loupežníků – ví, že z rukou Z. Viléma mj. vyrostla skříň s vraty s loupežnickým chórem, jehož klapací hrdla dodnes poslušně sledují noty i závěrečné tremolo loupežnické písně. U které inscenace se zastavit dříve, Bezhlavého rytíře, Jabloňové panny, Zvířecího divadla nebo karnevalového průvodu lidiček s pitoreskními hlavami z příběhu Zachýska a Rumělky? Mezi léty 1984 a 2001 jich bylo více než šedesát.

Roku 2001 se Zdeněk Vilém rozhodl pro cestu svobodného povolání. Údolí s domem ve stráni pod ztepilým javorem a s potůčkem obydlil dobrými duchy, draky a skřítky, živočichy i podivuhodnými bájnými bytostmi, které se postupně proměňují tak, jak dozrává dřevo. Ale nejen dřevo, i kámen a kov zde ožívají a nabývají lidských rysů. Na věži jako na orloji defilují tváře krále, šaška, čerta a nic netušící návštěvník se rázem ocitá v pohádce. Pohyb podivuhodných věcí vždy ovládá drobný „fígl“.

Od roku 2005 Zdeněk Vilém pořádá v Harcově setkání přátel dřeva a účastní se pravidelně řezbářských sympozií v Doksech a Turnově. Má neutuchající potřebu pomáhat lidem kolem sebe, zejména slabším, postiženým nebo dětem. Tak roku 2006 byl během harcovského setkání z výtěžku dražby uměleckých děl přítomných výtvarníků nakoupen materiál do zdejších chráněných dílen pro mentálně postižené. Nejen lidem, i věcem vzešlým z lidské činnosti Z. Vilém pomáhá, jak již bylo uvedeno na samém počátku.Vzniklé objekty obdařuje rovněž názvy, bez nichž by dílo nebylo úplné. Z těch liberecké veřejnosti nejznámějších jmenujme například objekt „Otto Lochnes alias Cuzafonosaurus z Prahy“, jenž „vyhrává“ v libereckém bufetu Tobogan, a „Život na chalupě“ připomínající pohyblivý betlém, kde darovníci chvátají s cihlami, cementem, pračkou Tatramat a po vhození koruny se točí nejen hrnčířský kruh, ale i pes – půvabná podívaná v lékárně U muzea, jež již půldruhého desetiletí pomáhá dětem zapomenout na strázně spojené s nemocí. Nebo „Jan Vostrčil, předseda plesového výboru v minulém životě… z Formanova filmu Hoří má panenko“, kterého Z. Vilém ponechal po skončení výstavy roku 2008 na hradě Grabštejně. Zde se také pravidelně setkává se sólistou Opery Národního divadla v Praze a svým přítelem Luďkem Vele, mecenášem, jehož zásluhou z výtěžku benefičních koncertů byla opravena kaple sv. Barbory. Luděk Vele přispívá na tuto národní kulturní památku opravdu velkorysým způsobem a vřelým srdcem člověka, který má rád svůj rodný kraj.

V posledních letech se Z. Vilémovi roztočil kolotoč výstav. V letošním roce, kdy činorodý liberecký výtvarník zvládl rovněž jedno životní jubileum, triumfuje putovní výstava k mezinárodnímu roku lesů 2011 (vyhlášeném OSN s cílem připomenout jejich význam pro společnost), kterou v různých modifikacích již lidé zhlédli v Doksech, Kravařích, Mimoni, České Lípě, na druhé straně hranice v městech Neukirch, Bautzen, Kamenz a Kurort Oybin. Přáli bychom si, aby vyvrcholením této úspěšné sezóny byla právě expozice v Severočeském muzeu v Liberci. Na slavnostním zahájení o první adventní neděli 27. 11. 2011 vystoupí Luděk Vele.

Bohunka Krámská




Fotogalerie:

 






Otevírací doba:
denně mimo pondělí
9:00-17:00 hodin
středa do 18:00 hodin



Knihovna:
úterý a čtvrtek
13:00-16:00 hodin


Vstupné:
dospělí: 30 Kč
studenti, žáci: 10 Kč
důchodci: 10 Kč

» více...


Krajský úřad Libereckého kraje

Severočeské
muzeum v Liberci
je příspěvkovou
organizací
Libereckého kraje




» vypnout pozadí…

 

© 2004-2016 Severočeské muzeum v Liberci, Jiří Sloup, Anna Baldová, Ivan Rous, kolektiv, Inertia master Czech. Aktualizováno: 06.11.2018 23:31:45