Severočeské muzeum v Liberci
CZ     EN     DE

Navigace

Aktuality

Připravujeme

O muzeu

Expozice

Vstupné

Knihovna

Publikace

Čtvrtletník

Sborníky

Sbírky

Služby

Pracovníci

Fotogalerie

Videogalerie

Archiv webu

Volná místa a
veřejné zakázky


Základní
dokumenty


Pro média

Kontakt

Napište nám

Muzeum dětem




EXPONÁT MĚSÍCE

SKLENĚNÝ MOZAIKOVÝ OBRAZ MADONY HEJNICKÉ

SKLENĚNÝ MOZAIKOVÝ OBRAZ MADONY HEJNICKÉ

Technika mikromozaiky (na našem území zcela ojedinělá), barevné sklosmalty, zlaté tessery (dílce mozaiky), filati (skleněná vlákna), měděný a pozinkovaný plech, Itálie, konec 19. století, restaurovaly: MgA. Magdalena Kracík Štorkánová, Ph.D. a Mgr. Jana Fořtová Torňošová, Eg4186

Mozaika byla umístěna na náhrobní desce na zrušeném městském hřbitově v Liberci na Ruprechtické ulici. Do Severočeského muzea ji předala v sedmdesátých letech 20. století Veřejná bezpečnost, která poškozený obraz zajistila u pachatele. Během letošního roku se díky finanční podpoře Nadace Preciosa podařilo mozaiku zrestaurovat pro budoucí muzejní expozice.

Předlohou mozaiky byla Hejnická madona, zvaná Mater Formosa (Matka spanilá), zázračná soška umístěná na oltáři chrámu Navštívení Panny Marie v Hejnicích. Tato gotická dřevořezba učinila z Hejnic významné poutní místo, svým věhlasem přesahující zemské hranice. Podle legendy je uctívána od konce 12. století, kdy ji zavěsil sítař (řešetář) z Lužce na lípu na břehu říčky Smědé. Nejen jeho žena s dítětem, ale i další prosebníci se na přímluvu P. Marie dočkali zázračného uzdravení. Již roku 1211 byla údajně postavena na tomto místě kaple. První písemná zmínka o kostelu však pochází z roku 1408, kdy se stal cílem pouti měšťanů ze Zhořelce. Slohově socha Madony náleží do osmdesátých let 14. století.


[zobrazit/skrýt více]

» archiv...




























WebArchiv

 

 

 

 

KRAMÁŘSKÉ PÍSNĚ A OBRAZY
15. SRPNA - 30. ZÁŘÍ 2012


Útvar tzv. kramářské písně představoval jakési písňové zpravodajství, jehož počátky lze najít už ve středověku a které pak v různých obměnách přežilo až do 20. století. Potulní písničkáři seznamovali své posluchače s aktuálními politickými událostmi, v repertoáru ale měli i množství senzačních a mravoličných příběhů. Písně v tištěné podobě svým posluchačům také prodávali. Zvlášť účinné bylo, pokud zpívali před obrazem rozděleným do políček, v nichž byly vyobrazeny jednotlivé fáze celé písně. Důležitý byl i instrumentální doprovod, který také obvykle pomohl přilákat posluchače. Časovými popěvky byly komentovány události, které bolestně zasáhly do života lidových vrstev, ať už to byl hlad nebo vpády drancujících vojsk, Bavorů, Prusů nebo Francouzů apod. V druhé polovině 18. století převládala v kramářských písních stále ještě náboženská tematika a primitivní moralistní tendence. Od osmdesátých let nastal vlivem lidových zpěváků a her se zpěvy rychlý růst světské tematiky jako důsledek zrušení církevní cenzury a potlačování církevního vlivu josefinskými reformami. Literární hodnota těchto písní však zůstávala většinou velmi nízká, po stránce hudební v této oblasti ani žádné hodnoty vlastně vzniknout nemohly, protože v letáčkových tiscích byly šířeny jen nové texty s odkazem na známé melodie (většinou z katolických barokních kancionálů). Úloha melodie je u kramářské písně podružná, pouze oživuje interpretaci. I v nejlepším případě zůstával vždy nápěv bez vazby k textu písně.

Tematika kramářských písní je velmi různorodá. Zahrnuje epiku i lyriku, od písní (balad či morytátů) o tragických událostech a katastrofách, přes písně rekrutské a vojenské, duchovní milostnou lyriku až k satiře. Pro kramářskou píseň je typický dlouhý a obsáhlý název, např.: "Nejnovější píseň o pravdivé a žalostné události, kterak bezdětná žena, láskou šílená, uškrtila nevinného synáčka svého vlastního manžela, což se stalo v měsíci srpnu roku 1885". Text, často s desítkami slok, se většinou zpívá na melodii lidové či obecně známé písně (nápěv je určen stručnou poznámkou "zpívá se jako..."). Píseň zpravidla uvádí oslovení publika ("Poslyšte, co se stalo, křesťané rozmilí...") a končí morálním ponaučením. Výraznými znaky kramářských písní je poutavost a dramatičnost děje, senzačnost, určitá bulvárnost a přesné uvedení místa a času děje, jelikož jsou zpravidla založeny na reálné události. Rým je často velmi nedůsledný, většinou se místo rýmu užívá pouze asonance. Kramářské písně jsou většinou psány nespisovným, hovorovým jazykem, často dialektem. Velmi často obsahují dialogy (kramáři často vystupovali jako rodiny - jeden rodinný příslušník zpíval jednu část, jiný druhou). Vzhledem ke značné délce textu kramářských písní většina z nich upadla v zapomnění. Kramářské písně patřily k oblíbené literatuře lidových vrstev. Lidé je obvykle uchovávali svázané do tzv. špalíčků.

Vystavený soubor kramářských písní mohl být zapůjčen ze sbírek Muzea Českého ráje v Turnově díky vstřícnému přístupu PhDr. Vladislavy Jakouběové.



Ke stažení:

 






Otevírací doba:
denně mimo pondělí
9:00-17:00 hodin
středa do 18:00 hodin



Knihovna:
úterý a čtvrtek
13:00-16:00 hodin


Vstupné:
dospělí: 30 Kč
studenti, žáci: 10 Kč
důchodci: 10 Kč

» více...


Krajský úřad Libereckého kraje

Severočeské
muzeum v Liberci
je příspěvkovou
organizací
Libereckého kraje




» vypnout pozadí…

 

© 2004-2016 Severočeské muzeum v Liberci, Jiří Sloup, Anna Baldová, Ivan Rous, kolektiv, Inertia master Czech. Aktualizováno: 15.01.2018 03:33:45