Severočeské muzeum v Liberci
CZ     EN     DE

Navigace

Aktuality

Připravujeme

O muzeu

Expozice

Vstupné

Knihovna

Publikace

Čtvrtletník

Sborníky

Sbírky

Služby

Pracovníci

Fotogalerie

Videogalerie

Archiv webu

Volná místa a
veřejné zakázky


Základní
dokumenty


Pro média

Kontakt

Napište nám

Muzeum dětem




EXPONÁT MĚSÍCE

Václav Žďárský: VÝVĚSNÍ ŠTÍT VE TVARU KLÍČE
Václav Žďárský: STOJANOVÝ RÁMEČEK NA FOTOGRAFII

UMĚLECKÝ KOVÁŘ VÁCLAV ŽĎÁRSKÝ STARŠÍ:

VÝVĚSNÍ ŠTÍT VE TVARU KLÍČE
Čechy, Turnov, kované železo, kolem roku 1903, získáno nákupem od potomků autora v roce 2012, inv. č. OK3458

STOJANOVÝ RÁMEČEK NA FOTOGRAFII
Čechy, Turnov, kujné železo, kolem roku 1903, získáno nákupem od potomků autora v roce 2013, inv. č. OK3472


Václav Žďárský (29. 6. 1869 - 17. 4. 1948) se narodil v Příšovicích u Turnova. Řemeslu se začal učit od roku 1883 v Hodkovicích nad Mohelkou, kde po třech letech získal výuční list. Po krátkém působení v kovářských dílnách v Liberci a v Jablonci nad Nisou se roku 1888 vydal do Německa na cestu za zkušenou. Až do podzimu roku 1892 pracoval u kovářských mistrů v Drážďanech, Berlíně a Lipsku. Poté se vrátil zpět do Čech, aby si v Mladé Boleslavi otevřel vlastní dílnu, kterou však v létě 1893 opustil a odjel znovu do Německa, kde střídavě pracoval v Drážďanech a Hamburku až do roku 1902. Poté se usadil v Turnově, kde si v Riegrově ulici zřídil vlastní dílnu, ve které působil až do konce života. Dlouhá léta strávená prací v kovářských dílnách v Německu přinesla Václavu Žďárskému bohaté zkušenosti a znalosti moderních výtvarných proudů právě nastupující secese, které poté zúročil ve vlastní tvorbě na Turnovsku. Jeho nejčastějšími zakázkami byly náhrobní mříže a domovní vrata. Jeho práce z počátku 20. století se vyznačují rostlinnými motivy typickými pro ranou fázi secese a vynikajícím řemeslným zpracováním. Na jeho tvorbu navázal syn Václav Žďárský mladší, který pracoval rovněž v dílně v Turnově, kde v závěru života také vyučoval umělecké kovářství a zámečnictví na tamní Střední uměleckoprůmyslové škole.


[zobrazit/skrýt více]

» archiv...




























WebArchiv

 

 

 

 

KRAMÁŘSKÉ PÍSNĚ A OBRAZY
15. SRPNA - 30. ZÁŘÍ 2012


Útvar tzv. kramářské písně představoval jakési písňové zpravodajství, jehož počátky lze najít už ve středověku a které pak v různých obměnách přežilo až do 20. století. Potulní písničkáři seznamovali své posluchače s aktuálními politickými událostmi, v repertoáru ale měli i množství senzačních a mravoličných příběhů. Písně v tištěné podobě svým posluchačům také prodávali. Zvlášť účinné bylo, pokud zpívali před obrazem rozděleným do políček, v nichž byly vyobrazeny jednotlivé fáze celé písně. Důležitý byl i instrumentální doprovod, který také obvykle pomohl přilákat posluchače. Časovými popěvky byly komentovány události, které bolestně zasáhly do života lidových vrstev, ať už to byl hlad nebo vpády drancujících vojsk, Bavorů, Prusů nebo Francouzů apod. V druhé polovině 18. století převládala v kramářských písních stále ještě náboženská tematika a primitivní moralistní tendence. Od osmdesátých let nastal vlivem lidových zpěváků a her se zpěvy rychlý růst světské tematiky jako důsledek zrušení církevní cenzury a potlačování církevního vlivu josefinskými reformami. Literární hodnota těchto písní však zůstávala většinou velmi nízká, po stránce hudební v této oblasti ani žádné hodnoty vlastně vzniknout nemohly, protože v letáčkových tiscích byly šířeny jen nové texty s odkazem na známé melodie (většinou z katolických barokních kancionálů). Úloha melodie je u kramářské písně podružná, pouze oživuje interpretaci. I v nejlepším případě zůstával vždy nápěv bez vazby k textu písně.

Tematika kramářských písní je velmi různorodá. Zahrnuje epiku i lyriku, od písní (balad či morytátů) o tragických událostech a katastrofách, přes písně rekrutské a vojenské, duchovní milostnou lyriku až k satiře. Pro kramářskou píseň je typický dlouhý a obsáhlý název, např.: "Nejnovější píseň o pravdivé a žalostné události, kterak bezdětná žena, láskou šílená, uškrtila nevinného synáčka svého vlastního manžela, což se stalo v měsíci srpnu roku 1885". Text, často s desítkami slok, se většinou zpívá na melodii lidové či obecně známé písně (nápěv je určen stručnou poznámkou "zpívá se jako..."). Píseň zpravidla uvádí oslovení publika ("Poslyšte, co se stalo, křesťané rozmilí...") a končí morálním ponaučením. Výraznými znaky kramářských písní je poutavost a dramatičnost děje, senzačnost, určitá bulvárnost a přesné uvedení místa a času děje, jelikož jsou zpravidla založeny na reálné události. Rým je často velmi nedůsledný, většinou se místo rýmu užívá pouze asonance. Kramářské písně jsou většinou psány nespisovným, hovorovým jazykem, často dialektem. Velmi často obsahují dialogy (kramáři často vystupovali jako rodiny - jeden rodinný příslušník zpíval jednu část, jiný druhou). Vzhledem ke značné délce textu kramářských písní většina z nich upadla v zapomnění. Kramářské písně patřily k oblíbené literatuře lidových vrstev. Lidé je obvykle uchovávali svázané do tzv. špalíčků.

Vystavený soubor kramářských písní mohl být zapůjčen ze sbírek Muzea Českého ráje v Turnově díky vstřícnému přístupu PhDr. Vladislavy Jakouběové.



Ke stažení:

 






Otevírací doba:
denně mimo pondělí
9:00-17:00 hodin
středa do 18:00 hodin



Knihovna:
úterý a čtvrtek
13:00-16:00 hodin


Vstupné:
dospělí: 30 Kč
studenti, žáci: 10 Kč
důchodci: 10 Kč

» více...


Krajský úřad Libereckého kraje

Severočeské
muzeum v Liberci
je příspěvkovou
organizací
Libereckého kraje




» vypnout pozadí…

 

© 2004-2019 Severočeské muzeum v Liberci, Jiří Sloup, Anna Baldová, Ivan Rous, kolektiv, Inertia master Czech. Aktualizováno: 16.03.2019 00:04:40