|
Navigace
|
Aktuality
Připravujeme
O muzeu
Expozice
Vstupné
Knihovna
Publikace
Čtvrtletník
Sborníky
Sbírky
Služby
Pracovníci
Fotogalerie
Videogalerie
Archiv webu
Volná místa a veřejné zakázky
Základní dokumenty
Pro média
Kontakt
Napište nám
Muzeum dětem
|
EXPONÁT MĚSÍCE
UMĚLECKÝ KOVÁŘ VÁCLAV ŽĎÁRSKÝ STARŠÍ:
VÝVĚSNÍ ŠTÍT VE TVARU KLÍČE
Čechy, Turnov, kované železo, kolem roku 1903, získáno nákupem od potomků autora
v roce 2012, inv. č. OK3458
STOJANOVÝ RÁMEČEK NA FOTOGRAFII
Čechy, Turnov, kujné železo, kolem roku 1903, získáno nákupem od potomků autora
v roce 2013, inv. č. OK3472
Václav Žďárský (29. 6. 1869 - 17. 4. 1948) se narodil v Příšovicích
u Turnova. Řemeslu se začal učit od roku 1883 v Hodkovicích nad Mohelkou, kde
po třech letech získal výuční list. Po krátkém působení v kovářských dílnách
v Liberci a v Jablonci nad Nisou se roku 1888 vydal do Německa na cestu za zkušenou.
Až do podzimu roku 1892 pracoval u kovářských mistrů v Drážďanech, Berlíně a Lipsku.
Poté se vrátil zpět do Čech, aby si v Mladé Boleslavi otevřel vlastní dílnu, kterou
však v létě 1893 opustil a odjel znovu do Německa, kde střídavě pracoval
v Drážďanech a Hamburku až do roku 1902. Poté se usadil v Turnově, kde si v Riegrově
ulici zřídil vlastní dílnu, ve které působil až do konce života. Dlouhá léta
strávená prací v kovářských dílnách v Německu přinesla Václavu Žďárskému bohaté
zkušenosti a znalosti moderních výtvarných proudů právě nastupující secese, které
poté zúročil ve vlastní tvorbě na Turnovsku. Jeho nejčastějšími zakázkami byly
náhrobní mříže a domovní vrata. Jeho práce z počátku 20. století se vyznačují
rostlinnými motivy typickými pro ranou fázi secese a vynikajícím řemeslným
zpracováním. Na jeho tvorbu navázal syn Václav Žďárský mladší, který pracoval
rovněž v dílně v Turnově, kde v závěru života také vyučoval umělecké kovářství
a zámečnictví na tamní Střední uměleckoprůmyslové škole.
[zobrazit/skrýt více]
» archiv...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
|
LEBKY, SKRYTÉ UMĚNÍ PŘÍRODY
28. ZÁŘÍ - 2. PROSINCE 2012
Už od úsvitu civilizace hrály zvířecí lebky důležitou emotivní úlohu v lidském životě.
S uctíváním zvířecích lebek se můžeme setkat jak u pravěkých kultur, tak u primitivních
domorodých kmenů současnosti. Do dnešní doby rozhodně pozůstatky těchto kultů přežívají
v podobě nejrůznějších loveckých trofejí, ať už se jedná o lebky, parohy nebo
vypreparované celé hlavy. Pokud však tato záliba souvisí se zbytečnou smrtí zvířete,
nemá v životě moderního člověka místo.
Vzhled lebky každého živočicha úzce souvisí se způsobem života a potravní specializací.
Extrémním příkladem tohoto trendu jsou lebky hadů, u kterých došlo k vytvoření
tyčinkovitých lebečních kostí navzájem pouze volně spojených vazy. Lebka složená z kostí
tohoto tvaru je nazývána kinetická a je schopna velké změny tvaru. Hadi díky tomu mohou
přijmout kořist značné velikosti. Při lovu i polykání kořisti hadům pomáhají zuby, které
jsou tenké, špičaté a mířící dovnitř tlamy. U některých hadů dále došlo k pozoruhodné
přeměně chrupu v souvislosti s vývojem jedového aparátu.
Tak jako existují různé druhy chrupu hadů, existují i různé druhy chrupu u ostatních
plazů (tedy u těch, kteří na rozdíl od želv mají zuby). Želvy zcela postrádají zuby,
jejich čelisti se přeměnily do podoby zobáku, který je kryt rohovinou podobně jako zobák
ptáků. Na lebkách želv se můžeme přesvědčit o tom, že ani v případě plazů není přítomnost
zubů nezbytnou podmínkou pro dravý způsob života. Zvláště mohutná je lebka dravých
sladkovodních želv kajmanek ze Severní Ameriky.
Čelisti přeměněné na zobák jsou charakteristickým znakem ptáků. Také v případě ptáků
je zobák pokrytý rohovinou a vyvinul se z čelistí opatřených zuby. Zobáky ptáků se
vyvinuly do nejrozmanitějších tvarů i velikostí, mohou být hrubým dlátem i jemným
chirurgickým nástrojem.
V případě savců hovoříme o tzv. heterodontním chrupu, tj. chrupu obsahujícím dobře
rozlišené řezáky, špičáky, třenové zuby a stoličky. Výchozí stav chrupu původních
prasavců však pravděpodobně vycházel z chrupu obsahujícího jen málo rozlišené zuby,
to je stav, který je znám u některých původních skupin savců. Všichni savci se musí
v životě smířit se smutným faktem, že jejich trvalý chrup se v průběhu času opotřebuje.
Ztráta chrupu znamená u divoce žijících savců smrt.
Živočichy, kteří se tímto problémem zabývat nemusí, jsou bezesporu žraloci a rejnoci.
Tyto paryby mají veliký počet zubů umístěných v několika řadách za sebou. Aktuálně
funkční jsou obvykle 2 - 3 přední řady; v případě poškození, vylomení nebo opotřebování
zubu je tento nahrazen zubem umístěným bezprostředně za ním. Zuby některých druhů slouží
jako jakási pila, jejíž pomocí žralok "vyřezává" z velké kořisti kusy tkání. Zuby ryb
jsou naproti tomu většinou tvarově jiné, protože slouží především k zachycení kořisti,
která je polykána celá. K případnému zpracování potravy potom ryby používají
tzv. požerákové zuby umístěné na žaberních obloucích.
Všechna výše uvedená fakta si můžete sami ověřit na výstavě "Lebky, skryté umění
přírody". K vidění je zde více než 180 nejrozmanitějších lebek všech skupin obratlovců
ze všech kontinentů i oceánů , ale i mnoha domácích zvířat.
Fotogalerie:
Ke stažení:
| |
|
|
Otevírací doba:
denně mimo pondělí
9:00-17:00 hodin
středa do 18:00 hodin
|
Knihovna:
úterý a čtvrtek
13:00-16:00 hodin
|
Vstupné:
dospělí: 30 Kč
studenti, žáci: 10 Kč
důchodci: 10 Kč
» více...
|

Severočeské muzeum v Liberci je příspěvkovou organizací Libereckého kraje
|
|
» vypnout pozadí…
|
|