Severočeské muzeum v Liberci
CZ     EN     DE

Navigace

Aktuality

Připravujeme

O muzeu

Expozice

Vstupné

Knihovna

Publikace

Čtvrtletník

Sborníky

Sbírky

Služby

Pracovníci

Fotogalerie

Videogalerie

Archiv webu

Volná místa a
veřejné zakázky


Základní
dokumenty


Pro média

Kontakt

Napište nám

Muzeum dětem




EXPONÁT MĚSÍCE

SKLENĚNÝ MOZAIKOVÝ OBRAZ MADONY HEJNICKÉ

SKLENĚNÝ MOZAIKOVÝ OBRAZ MADONY HEJNICKÉ

Technika mikromozaiky (na našem území zcela ojedinělá), barevné sklosmalty, zlaté tessery (dílce mozaiky), filati (skleněná vlákna), měděný a pozinkovaný plech, Itálie, konec 19. století, restaurovaly: MgA. Magdalena Kracík Štorkánová, Ph.D. a Mgr. Jana Fořtová Torňošová, Eg4186

Mozaika byla umístěna na náhrobní desce na zrušeném městském hřbitově v Liberci na Ruprechtické ulici. Do Severočeského muzea ji předala v sedmdesátých letech 20. století Veřejná bezpečnost, která poškozený obraz zajistila u pachatele. Během letošního roku se díky finanční podpoře Nadace Preciosa podařilo mozaiku zrestaurovat pro budoucí muzejní expozice.

Předlohou mozaiky byla Hejnická madona, zvaná Mater Formosa (Matka spanilá), zázračná soška umístěná na oltáři chrámu Navštívení Panny Marie v Hejnicích. Tato gotická dřevořezba učinila z Hejnic významné poutní místo, svým věhlasem přesahující zemské hranice. Podle legendy je uctívána od konce 12. století, kdy ji zavěsil sítař (řešetář) z Lužce na lípu na břehu říčky Smědé. Nejen jeho žena s dítětem, ale i další prosebníci se na přímluvu P. Marie dočkali zázračného uzdravení. Již roku 1211 byla údajně postavena na tomto místě kaple. První písemná zmínka o kostelu však pochází z roku 1408, kdy se stal cílem pouti měšťanů ze Zhořelce. Slohově socha Madony náleží do osmdesátých let 14. století.


[zobrazit/skrýt více]

» archiv...




























WebArchiv

 

 

 

 

LEBKY, SKRYTÉ UMĚNÍ PŘÍRODY
28. ZÁŘÍ - 2. PROSINCE 2012


Plakát k výstavě Lebky, skryté umění přírody Už od úsvitu civilizace hrály zvířecí lebky důležitou emotivní úlohu v lidském životě. S uctíváním zvířecích lebek se můžeme setkat jak u pravěkých kultur, tak u primitivních domorodých kmenů současnosti. Do dnešní doby rozhodně pozůstatky těchto kultů přežívají v podobě nejrůznějších loveckých trofejí, ať už se jedná o lebky, parohy nebo vypreparované celé hlavy. Pokud však tato záliba souvisí se zbytečnou smrtí zvířete, nemá v životě moderního člověka místo.

Lebka hada Vzhled lebky každého živočicha úzce souvisí se způsobem života a potravní specializací. Extrémním příkladem tohoto trendu jsou lebky hadů, u kterých došlo k vytvoření tyčinkovitých lebečních kostí navzájem pouze volně spojených vazy. Lebka složená z kostí tohoto tvaru je nazývána kinetická a je schopna velké změny tvaru. Hadi díky tomu mohou přijmout kořist značné velikosti. Při lovu i polykání kořisti hadům pomáhají zuby, které jsou tenké, špičaté a mířící dovnitř tlamy. U některých hadů dále došlo k pozoruhodné přeměně chrupu v souvislosti s vývojem jedového aparátu.

Lebka želvy Tak jako existují různé druhy chrupu hadů, existují i různé druhy chrupu u ostatních plazů (tedy u těch, kteří na rozdíl od želv mají zuby). Želvy zcela postrádají zuby, jejich čelisti se přeměnily do podoby zobáku, který je kryt rohovinou podobně jako zobák ptáků. Na lebkách želv se můžeme přesvědčit o tom, že ani v případě plazů není přítomnost zubů nezbytnou podmínkou pro dravý způsob života. Zvláště mohutná je lebka dravých sladkovodních želv kajmanek ze Severní Ameriky.

Lebka papouška ara Čelisti přeměněné na zobák jsou charakteristickým znakem ptáků. Také v případě ptáků je zobák pokrytý rohovinou a vyvinul se z čelistí opatřených zuby. Zobáky ptáků se vyvinuly do nejrozmanitějších tvarů i velikostí, mohou být hrubým dlátem i jemným chirurgickým nástrojem.

Lebka buldoka V případě savců hovoříme o tzv. heterodontním chrupu, tj. chrupu obsahujícím dobře rozlišené řezáky, špičáky, třenové zuby a stoličky. Výchozí stav chrupu původních prasavců však pravděpodobně vycházel z chrupu obsahujícího jen málo rozlišené zuby, to je stav, který je znám u některých původních skupin savců. Všichni savci se musí v životě smířit se smutným faktem, že jejich trvalý chrup se v průběhu času opotřebuje. Ztráta chrupu znamená u divoce žijících savců smrt.

Lebka žraloka Živočichy, kteří se tímto problémem zabývat nemusí, jsou bezesporu žraloci a rejnoci. Tyto paryby mají veliký počet zubů umístěných v několika řadách za sebou. Aktuálně funkční jsou obvykle 2 - 3 přední řady; v případě poškození, vylomení nebo opotřebování zubu je tento nahrazen zubem umístěným bezprostředně za ním. Zuby některých druhů slouží jako jakási pila, jejíž pomocí žralok "vyřezává" z velké kořisti kusy tkání. Zuby ryb jsou naproti tomu většinou tvarově jiné, protože slouží především k zachycení kořisti, která je polykána celá. K případnému zpracování potravy potom ryby používají tzv. požerákové zuby umístěné na žaberních obloucích.

Lebka ropušnice Všechna výše uvedená fakta si můžete sami ověřit na výstavě "Lebky, skryté umění přírody". K vidění je zde více než 180 nejrozmanitějších lebek všech skupin obratlovců ze všech kontinentů i oceánů , ale i mnoha domácích zvířat.



Fotogalerie:

Ke stažení:
 






Otevírací doba:
denně mimo pondělí
9:00-17:00 hodin
středa do 18:00 hodin



Knihovna:
úterý a čtvrtek
13:00-16:00 hodin


Vstupné:
dospělí: 30 Kč
studenti, žáci: 10 Kč
důchodci: 10 Kč

» více...


Krajský úřad Libereckého kraje

Severočeské
muzeum v Liberci
je příspěvkovou
organizací
Libereckého kraje




» vypnout pozadí…

 

© 2004-2016 Severočeské muzeum v Liberci, Jiří Sloup, Anna Baldová, Ivan Rous, kolektiv, Inertia master Czech. Aktualizováno: 15.01.2018 03:33:45