Severočeské muzeum v Liberci
CZ     EN     DE

Navigace

Aktuality

Připravujeme

O muzeu

Expozice

Vstupné

Knihovna

Publikace

Čtvrtletník

Sborníky

Sbírky

Služby

Pracovníci

Fotogalerie

Videogalerie

Archiv webu

Volná místa a
veřejné zakázky


Základní
dokumenty


Pro média

Kontakt

Napište nám

Muzeum dětem




EXPONÁT MĚSÍCE

SKLENĚNÝ MOZAIKOVÝ OBRAZ MADONY HEJNICKÉ

SKLENĚNÝ MOZAIKOVÝ OBRAZ MADONY HEJNICKÉ

Technika mikromozaiky (na našem území zcela ojedinělá), barevné sklosmalty, zlaté tessery (dílce mozaiky), filati (skleněná vlákna), měděný a pozinkovaný plech, Itálie, konec 19. století, restaurovaly: MgA. Magdalena Kracík Štorkánová, Ph.D. a Mgr. Jana Fořtová Torňošová, Eg4186

Mozaika byla umístěna na náhrobní desce na zrušeném městském hřbitově v Liberci na Ruprechtické ulici. Do Severočeského muzea ji předala v sedmdesátých letech 20. století Veřejná bezpečnost, která poškozený obraz zajistila u pachatele. Během letošního roku se díky finanční podpoře Nadace Preciosa podařilo mozaiku zrestaurovat pro budoucí muzejní expozice.

Předlohou mozaiky byla Hejnická madona, zvaná Mater Formosa (Matka spanilá), zázračná soška umístěná na oltáři chrámu Navštívení Panny Marie v Hejnicích. Tato gotická dřevořezba učinila z Hejnic významné poutní místo, svým věhlasem přesahující zemské hranice. Podle legendy je uctívána od konce 12. století, kdy ji zavěsil sítař (řešetář) z Lužce na lípu na břehu říčky Smědé. Nejen jeho žena s dítětem, ale i další prosebníci se na přímluvu P. Marie dočkali zázračného uzdravení. Již roku 1211 byla údajně postavena na tomto místě kaple. První písemná zmínka o kostelu však pochází z roku 1408, kdy se stal cílem pouti měšťanů ze Zhořelce. Slohově socha Madony náleží do osmdesátých let 14. století.


[zobrazit/skrýt více]

» archiv...




























WebArchiv

 

 

 

 

ALFONS MUCHA

FOTOGRAFIE Z ATELIÉRU


Jak je již z názvu patrné, aktuální výstava v Severočeském muzeu představí Alfonse Muchu (1860–1939), pravděpodobně nejznámějšího českého umělce ve světě, nejen tak, jak je všeobecně vnímán a uznáván, tedy jako mistra dekorativního ornamentu a brilantního malíře, ale nezvykle i jako výrazného fotografa. Zájem o Muchovo dílo, oživený jednak stopadesátým výročím jeho narození v loňském roce, jednak nedůstojným sporem o umístění cyklu pláten Slovanská epopej, reflektovalo s většími či menšími ambicemi hned několik výstav doma i v zahraničí. Ve víru znovu rozpoutaných sporů o jeho umělecký odkaz, kdy na straně jedné je až nekriticky veleben a na straně druhé stejně zarputile odmítán, je však právě Muchova fotografická tvorba neprávem opomíjena a jakoby přehlížena, přestože ho i v tomto oboru můžeme považovat za skutečného průkopníka, zejména co se žánru aktu týče.

Jistá nechuť teoretiků zabývat se více Muchovým fotografickým dílem snad historicky pramení z toho, že fotografie mu nikdy nebyla "uměleckým" oborem, ale pouhým prostředkem k zachycení momentálního okamžiku; poloh, výrazů a gest modelů, se kterými dále pracoval již jako malíř. Snad právě pro tento moment se zdají být jeho fotografie statické a naaranžované, ale za objektivem vždy stál Alfons Mucha, malíř. Tak jsou jeho snímky více fotografickými obrazy na pomezí dokumentu než živými fotografiemi majícími prvoplánově umělecké ambice.

S fotografováním modelů a ateliérových kompozicí začal Mucha velmi záhy, nejspíš již ve Vídni kolem roku 1880, tedy v době, kdy fotografie byla víceméně novým oborem zobrazování, a prakticky se jí věnoval až do konce 20. let 20. století, zvláště intenzivně pak v období vzniku Slovanské epopeje, tedy mezi lety 1912-1926. Šťastnou shodou okolností, i péčí Jiřího Muchy, zůstaly desky a negativy, které si Mucha také sám vyvolával, v rodině zachovány a mohly být znovu vykopírované.

Právě jednu z několika málo takto vzniklých kolekcí, jež čítá zhruba šedesát fotografií, budou moci návštěvníci zhlédnout společně s originálními Muchovými plakáty ze sbírek muzea. Ač se některé z vystavených plakátů objevily již v minulosti na některých tematicky zaměřených výstavách, v úplnosti jsou veřejnosti prezentovány vůbec poprvé. Vedle patrně nejslavnějšího Muchova plakátu, kterým je "La Dame aux Camelias" z roku 1896, zaslouží obdiv také další reklamní, neméně impozantní plakáty nejen pro herečku S. Bernhardtovou a divadlo "Théâtre de la Renaissance". Právě zde mohl Mucha plně uplatnit a k dokonalosti dovést svůj grafický styl, založený na stylizaci převážně ženských postav zasazených do dekorativního rámce. Jako ilustrace Muchova všestranného nadání na poli užitého umění může sloužit také návrh gobelínu a koberce (pro účast firmy Ginzkey ve Vratislavicích n. N. na světové výstavě v Paříži 1900), který je zde vystaven společně se zmenšenou replikou téhož koberce vyvázanou při příležitosti 120. výročí založení firmy Ginzkey v roce 1963.

Bonusem výstavy je pak unikátní plastika podle návrhu A. Muchy s názvem "Dívčí hlava" vzniklá kolem roku 1900, která se návštěvníkům představí v prosinci v rámci permanentního cyklu Exponát měsíce.

Zdenek Hrabák


Fotogalerie:



 






Otevírací doba:
denně mimo pondělí
9:00-17:00 hodin
středa do 18:00 hodin



Knihovna:
úterý a čtvrtek
13:00-16:00 hodin


Vstupné:
dospělí: 30 Kč
studenti, žáci: 10 Kč
důchodci: 10 Kč

» více...


Krajský úřad Libereckého kraje

Severočeské
muzeum v Liberci
je příspěvkovou
organizací
Libereckého kraje




» vypnout pozadí…

 

© 2004-2016 Severočeské muzeum v Liberci, Jiří Sloup, Anna Baldová, Ivan Rous, kolektiv, Inertia master Czech. Aktualizováno: 15.01.2018 03:33:45