Severočeské muzeum v Liberci
CZ     EN     DE

Navigace

Aktuality

Připravujeme

O muzeu

Expozice

Vstupné

Knihovna

Publikace

Čtvrtletník

Sborníky

Sbírky

Služby

Pracovníci

Fotogalerie

Videogalerie

Archiv webu

Volná místa a
veřejné zakázky


Základní
dokumenty


Pro média

Kontakt

Napište nám

Muzeum dětem




EXPONÁT MĚSÍCE

SKLENĚNÝ MOZAIKOVÝ OBRAZ MADONY HEJNICKÉ

SKLENĚNÝ MOZAIKOVÝ OBRAZ MADONY HEJNICKÉ

Technika mikromozaiky (na našem území zcela ojedinělá), barevné sklosmalty, zlaté tessery (dílce mozaiky), filati (skleněná vlákna), měděný a pozinkovaný plech, Itálie, konec 19. století, restaurovaly: MgA. Magdalena Kracík Štorkánová, Ph.D. a Mgr. Jana Fořtová Torňošová, Eg4186

Mozaika byla umístěna na náhrobní desce na zrušeném městském hřbitově v Liberci na Ruprechtické ulici. Do Severočeského muzea ji předala v sedmdesátých letech 20. století Veřejná bezpečnost, která poškozený obraz zajistila u pachatele. Během letošního roku se díky finanční podpoře Nadace Preciosa podařilo mozaiku zrestaurovat pro budoucí muzejní expozice.

Předlohou mozaiky byla Hejnická madona, zvaná Mater Formosa (Matka spanilá), zázračná soška umístěná na oltáři chrámu Navštívení Panny Marie v Hejnicích. Tato gotická dřevořezba učinila z Hejnic významné poutní místo, svým věhlasem přesahující zemské hranice. Podle legendy je uctívána od konce 12. století, kdy ji zavěsil sítař (řešetář) z Lužce na lípu na břehu říčky Smědé. Nejen jeho žena s dítětem, ale i další prosebníci se na přímluvu P. Marie dočkali zázračného uzdravení. Již roku 1211 byla údajně postavena na tomto místě kaple. První písemná zmínka o kostelu však pochází z roku 1408, kdy se stal cílem pouti měšťanů ze Zhořelce. Slohově socha Madony náleží do osmdesátých let 14. století.


[zobrazit/skrýt více]

» archiv...




























WebArchiv

 

 

 

 

… ZAKRESLENO. J. V. SCHEYBAL


Když před sedmi lety PhDr. Josef Václav Scheybal zemřel, zůstalo po něm prázdné místo. Osobnost mimořádného rozhledu, encyklopedických znalostí nejen ze studovaných oborů etnografie a dějin umění, ale ze všech odvětví příbuzných, vědec, u něhož se kritické myšlení harmonicky snoubilo s výtvarným nadáním, moudrý citlivý člověk, jenž pamatoval zmizelý svět. Ztráta se ještě prohloubila na počátku loňského roku s odchodem PhDr. Jany Scheybalové, manželky a spolupracovnice, etnografky a spoluautorky řady děl, jež statečně nesla tíhu posledních let života J. V. Scheybala, kdy byl těžce nemocen.

Posledního dne loňského roku to bylo osmdesát let, kdy se J. V. Scheybal narodil ve vsi Kristiánov na Frýdlantsku, Anně Riemerové, dceři hostinského a Josefu Scheybalovi, jednomu z nemnoha Čechů, jenž si vyhledal nevěstu v ryze německém prostředí. Když po deseti letech, roku 1938, museli Scheybalovi Frýdlantsko opustit, nalezli nový domov v Turnově. Na Turnovsku, štědře obdařeném přírodními a výtvarnými památkami i vynikajícími muži vědy a umění se vnímavý chlapec setkal s odkazem malíře a kreslíře Jana Prouska, nadšeného propagátora pojizerské roubené architektury. Možná u něj nalezl první poučení, když se za okupace na toulkách s otcem po venkově Českého ráje a Podještědí pokoušel o první národopisné kresby. Spojovalo jej s ním rovněž vřelé vlastenectví člověka žijícího blízko národnostní hranice a není bez zajímavosti, že akad. malíř J. Prousek se stal roku 1892 prvním zástupcem české národnosti v kuratoriu tehdejšího Severočeského průmyslového muzea. Jistě i on by nadšeně souhlasil se Scheybalovým rozhodnutím přijmout místo etnografa v Severočeském muzeu v Liberci. Josef V. Scheybal nastoupil roku 1965 do historického oddělení SM a strávil zde čtyřiadvacet let. Podílel se zásadním způsobem na tvorbě a zpracování sbírek historického oddělení, navrhl a realizoval bezpočet výstav a expozic nejen v Severočeském muzeu, ale i v řadě muzeí, památníků a institucí v regionu. Připravoval audiovizuální programy, pořádal přednášky pro veřejnost a prováděl soustavnou dokumentaci movitých i nemovitých památek, fotografickou, a také kresebnou, měřickou. Byl neocenitelným pomocníkem muzejních archeologů a jeho rekonstrukce sklářské osady Karlova huť v Jizerských horách a renesanční keramiky z Modlibohova budou pravým magnetem pro návštěvníky. Obrovské Scheybalovo dílo se nedá vtěsnat do několika vět. Výstava chce ukázat dvě stránky jeho působnosti, svědomitou mravenčí činnost muzejníka a stejně poctivou a obětavou práci malíře a kreslíře, který zanechal v řadě muzeí a institucí stovky národopisných kreseb ze záchranných výzkumů v lokalitách obětovaných těžbě uhlí či určených k zatopení.

Jednou z nejvýznamnějších institucí, v jejímž fondu se nalézá více než pět set Scheybalových národopisných kreseb, je Etnologický ústav Akademie věd ČR v Praze, který je spolupořadatelem výstavy. Díky tomu má liberecká veřejnost mimořádnou příležitost shlédnout mnohé dosud nevystavované materiály z výzkumů v Podkrušnohoří, na Teplicku, Chebsku, Opavsku a také v zahraničí, na Daruvarsku ve Slavonii. Další velkou předností této spolupráce byla možnost vystavit společně kresbu i skutečný předmět z fondu Severočeského muzea, který byl její předlohou. Krásným příkladem je vzácná lidová malovaná skříň, datovaná 1759. A je zvlášť potěšitelné, že v důsledku finanční podpory Statutárního města Liberec k výstavě vychází katalog.

B. Krámská



 






Otevírací doba:
denně mimo pondělí
9:00-17:00 hodin
středa do 18:00 hodin



Knihovna:
úterý a čtvrtek
13:00-16:00 hodin


Vstupné:

Expozice+výstavy
dospělí: 50 Kč
studenti, žáci: 20 Kč
důchodci: 20 Kč

Pouze výstavy
dospělí: 30 Kč
studenti, žáci: 10 Kč
důchodci: 10 Kč

děti do 6 let, ZTP,
ZTPP: zdarma
rodinné: 120 Kč

Programy
pro školy:

jednotné: 30 Kč

» více...


Krajský úřad Libereckého kraje

Severočeské
muzeum v Liberci
je příspěvkovou
organizací
Libereckého kraje




» vypnout pozadí…

 

© 2004-2016 Severočeské muzeum v Liberci, Jiří Sloup, Anna Baldová, Ivan Rous, kolektiv, Inertia master Czech. Aktualizováno: 17.12.2017 13:46:51