Severočeské muzeum v Liberci
CZ     EN     DE

Navigace

Aktuality

Připravujeme

O muzeu

Expozice

Vstupné

Knihovna

Publikace

Čtvrtletník

Sborníky

Sbírky

Služby

Pracovníci

Fotogalerie

Videogalerie

Archiv webu

Volná místa a
veřejné zakázky


Základní
dokumenty


Pro média

Kontakt

Napište nám

Muzeum dětem




EXPONÁT MĚSÍCE

MEDAILE A PLAKETY S CYKLISTICKOU TEMATIKOU

MEDAILE A PLAKETY S CYKLISTICKOU TEMATIKOU

MEDAILE A PLAKETY S CYKLISTICKOU TEMATIKOU

Ve sbírce našeho muzea se nachází více než 20 kusů takových kovových vzpomínek na cyklistické závody různého charakteru. Jedná se zejména o medaile a plakety z cyklistických závodů, které se konaly v 1. čtvrtině 20. století na území dnešního Liberecka a Jablonecka. Německé obyvatelstvo někdejší oblasti Sudet bylo velmi sportovně založeno, a proto v téměř každé větší vsi či městysu vznikaly sportovní kluby, které se aktivně podílely nejen na získávání nových nadějných mladých sportovců-cyklistů, ale některé z nich se mohly pochlubit i pořádáním jedinečných závodů. V horském terénu to byly zejména závody do vrchu, které se pořádaly například na vrchol Ještědu, ale také v oblasti Jizerských hor v Lučanech nad Nisou nebo ve Smržovce. Většina sportovních medailí a plaket pochází z dílen jabloneckých rytců kovů a výtvarné návrhy na jejich zpracování jsou velmi kvalitními, byť většinou bohužel bezejmennými pracemi. Jejich výsledná podoba je dána kvalitní ražbou v obecném kovu zejména v jabloneckých firmách, které tuto produkci chrlily ve velkém množství v jisté univerzalitě. Pro jednotlivé závody pak byly na mnohdy všeobecné vzory dorývány zručným ryteckým rukopisem konkrétní údaje.


[zobrazit/skrýt více]

» archiv...




























WebArchiv

 

 

 

 



Na četnické stanici v Liberci se v sobotu ráno rozdrnčel telefon. Vrchní strážmistr bígl Richard Biegel rozmrzele zvedl sluchátko a z druhé strany se ozval rozrušený ženský hlas: "Haló, tady Mývalová, uklízečka z muzea. Stala se tu hrozná věc. Kdosi přes noc zničil třípatrový dort." Strážmistr Biegel zachoval chladnou hlavu a zavelel: "Na nic nešahejte, hned k vám někoho vyšlu." Zavěsil telefon a rozhlédl se po strážnici. Co čert nechtěl, byli všichni četníci na pochůzkách, jen v čekárně seděl jakýsi mladý kocour černé pleti, respektive kožichu, kterého si teprve teď rozmrzelý Biegel všiml. Hned na něho zahartusil: "Co jste zač?" "Prosím, jmenuji se Pacourek a přišel jsem na inzerát, že prý nabíráte do služby nové četníky." Bieglovi se rozjasnila tvář - "Výborně, Pacourku, tímto Vás okamžitě jmenuji četnickým čekatelem a honem běžte do muzea, prý tam někdo někomu snědl nějaký dort. Ideální případ pro začínajícího četníka, odpoledne ať mám na stole hlášení, bude to určitě nějaká prkotina."

Pacourek ve spěchu navlékl erární uniformu a běžel do muzea nejkratší cestou přes ploty a střechy až do Lidových sadů. V muzejní vrátnici už na něho čekala nervózní skupinka zaměstnanců v čele s ředitelem Leo Hrochem. Ten při pohledu na schváceného kocoura, kterému padaly služební kalhoty a čepice visela jen na jednom uchu, poněkud znejistěl, ale úcta k uniformě převážila nad pochybnostmi. "Podívejte se na tu spoušť," zaúpěl ředitel Hroch, "z pelhřimovského muzea jsme tu měli zapůjčený nejcennější a nejstarší dort ve střední Evropě, datovaný pomocí pištochronologie před rok 1889. Někdo v noci sežral celé horní patro zapůjčeného tříposchoďového unikátu a zbytek vážně poškodil. Starosta Pelhřimova, který drží nad dortem osobní patronát, už byl informován a zuří! Celou věc si vyložil jako projev národnostní nesnášenlivosti. Prý mu ten krásný český dort v Liberci schválně sežraly Němkyně! Musíte to ihned vyšetřit, jinak hrozí skandál." Pacourek nemohl prozradit, že je četníkem teprve půl hodiny a neví, jak se taková věc vyšetřuje. Ale protože to byl nad poměry chytrý kocour, který rád četl detektivky, vzal rozum do hrsti a jednal. "Tak mi ukažte předmět doličný." V prosklené vitríně uprostřed Velkého výstavního sálu byla smutná hromada rozkousaného piškotu, ze které tu a tam vykukovala marcipánová růžička nebo lísteček, která dávala tušit, co ta hromada původně byla. Pacourek měl náramně dobrý čich i zrak a ihned se vydal po muzeu za vůní dortu, kterou doprovázely piškotové drobečky. Došel až do oddělení přírodovědy k vitríně, kde nehybně ležely čtyři vycpané myši s podezřele vycpanými bříšky. Pacourek přemýšlel nahlas: "Že by ta fáma o Němkyních byla přece jenom pravda?" Ředitel Hroch zoufale protestoval: "Ale tyhle myši nejsou Němkyně, nýbrž čistokrevné Čechyně, od Turnova, kde jsem je v roce 1878 vlastnoručně odchytil a preparoval pro naše muzeum. Jsme tu na ně všichni moc hrdí, už přes padesát let." Pacourkovi se udělalo trochu nevolno. Byl přece jen víc kocour než četník, takže představa, že si dává k večeři padesátiletou myš, mu nebyla zrovna příjemná. Pachuť v ústech rychle zahnal douškem čerstvého mléka, které mu ochotně přinesla paní sekretářka Fretková, a dal si věci svým kočičím rozumem dohromady. "Rozebrat vitrínu" zavelel po chvilce. Muzejní zřízenec Baribal pomalu sundal skleněnou desku a Pacourek vzal opatrně jednu z myší do pacek a přičichl k ní. "Žádný naftalín, jak jsem předpokládal," prohlásil. I ta nejklidnější myš na světě, která předstírá, že je mrtvá, by nevydržela takový stres, když k ní čichá kocour. Zdánlivě mrtvá Čechyně začala pištět v domnění, že ji chce Pacourek sežrat. "Jsem nevinná, jsem nevinná, všechno to zpunktoval potkan Véna z teplárny. Chodí sem v noci krást mince z muzejní pokladny a včera večer nás přinutil, abychom tu pro něho uspořádali dortový mejdan." Zbývající tři myši viděly, že už je zbytečné předstírat, a rovněž se doznaly ze všech svých trestných činů. Ředitel Hroch si oddechl, že nehrozí politický skandál, navíc se vyřešilo neustálé manko v pokladně. Jak se ale během posledních padesáti let dokázaly myší vetřelkyně nepozorovaně vyměnit za ty vycpané, mu zůstalo záhadou. Ale kde jsou ty nakradené peníze? Čtyři myši se chvíli ošívaly, ale pak se přiznaly: "Ty kováky jsou tady dole ve vitríně pod námi, Véna si je tu u nás schovává." Ze soklu vitríny se po úderu zřízence Baribala vysypala hromada mincí a ředitel Hroch jásal: "Sláva, máme z čeho zaplatit restaurování dortu a Pelhřimov nic nepozná."

Pacourek nasadil myším pouta a vedl je přes celý Liberec až na četnickou stanici. Strážmistr Biegel ho pochválil, slíbil mu rychlé povýšení, ale Pacourek ze sebe neměl radost. "Pane strážmistr, co bude s těmi myšmi?" zeptal se smutně. "Co by bylo? Půjdou na nucené práce do laboratoře!" Pacourek byl ještě smutnější, sundal si erární četnickou čepici a povídá: "Nezlobte se na mě, pane strážmistr, ale z té represe mám deprese." Strážmistr Biegel sice nebyl příliš vzdělán, tvářil se, jako že rozumí cizím slovům, ale zároveň to byl zkušený strážný pes a vycítil, jak Pacourkovi je. "Víte co, Pacourku," povídá, "ředitel Hroch mi před chvíli volal, nechce, aby se podobný skandál v muzeu opakoval, a honem shání do muzea hlídače. Co Vy na to? Myslím, že máte po dnešní akci ta nejlepší doporučení." Pacourkovi se rozšířily oči nadšením: "Pane strážmistr, mockrát Vám děkuju." Otočil se na pětníku a pelášil do muzea, aby snad náhodou ředitel Hroch nevzal někoho jiného. Strážmistr za ním už jen spokojeně volal: "A ještě vraťte služební odznak a brašnu, až budete mít cestu kolem."



 






Otevírací doba:
denně mimo pondělí
9:00-17:00 hodin
středa do 18:00 hodin



Knihovna:
úterý a čtvrtek
13:00-16:00 hodin


Vstupné:

Expozice+výstavy
dospělí: 50 Kč
studenti, žáci: 20 Kč
důchodci: 20 Kč

Pouze výstavy
dospělí: 30 Kč
studenti, žáci: 10 Kč
důchodci: 10 Kč

děti do 6 let, ZTP,
ZTPP: zdarma
rodinné: 120 Kč

Programy
pro školy:

jednotné: 30 Kč

» více...


Krajský úřad Libereckého kraje

Severočeské
muzeum v Liberci
je příspěvkovou
organizací
Libereckého kraje




» vypnout pozadí…

 

© 2004-2016 Severočeské muzeum v Liberci, Jiří Sloup, Anna Baldová, Ivan Rous, kolektiv, Inertia master Czech. Aktualizováno: 21.11.2017 13:25:35