Severočeské muzeum v Liberci
CZ     EN     DE

Navigace

Aktuality

Připravujeme

O muzeu

Expozice

Vstupné

Knihovna

Publikace

Čtvrtletník

Sborníky

Sbírky

Služby

Pracovníci

Fotogalerie

Videogalerie

Archiv webu

Volná místa a
veřejné zakázky


Základní
dokumenty


Pro média

Kontakt

Napište nám

Muzeum dětem




EXPONÁT MĚSÍCE

Dagmar Simonová: VÁZA JAPAN I (ČERNÁ)
Dagmar Simonová: VÁZA JAPAN II (ŽLUTÁ)
Radek Brezar: VÁZA SIMPLE 3346

VÁZA JAPAN I (ČERNÁ)
VÁZA JAPAN II (ŽLUTÁ)
Dagmar Simonová, SUPŠS Železný Brod, podjímané sklo, pískované, stříkané barvou, výška 25 cm, realizace 2012

VÁZA SIMPLE 3346
autor návrhu Radek Brezar, 2014, realizace pro SM sklárna Moser, a. s., Karlovy Vary, 2017, bezolovnaté berylové sklo podjímané bílým emailem,foukané, ručně broušené, leštěné, výška 35 cm


Severočeské muzeum v Liberci bylo již od svého založení v roce 1873 ve velice živém kontaktu s odbornými školami v regionu. Na tuto dávnou tradici navazují v naší době současní muzejní pracovníci. Přesvědčivým dokladem je kupříkladu i to, že Severočeské muzeum se podílí od roku 2004 na přípravě a průběhu Sympozií uměleckoprůmyslových škol Libereckého kraje, stejným potvrzením společného zájmu je také muzejní iniciativa při pořádání festivalu UP+. Kurátoři sbírek podle svého profesního zařazení průběžně sledují činnost jednotlivých škol a v rámci možností doplňují stávající sbírkové řady muzea o pozoruhodné studentské práce. Mezi nejnovější akvizice, pocházející z loňského nákupu, patří i vystavená dvojice váz s názvem JAPAN I a JAPAN II z roku 2012. Autorka Dagmar Simonová, studentka Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě, získala za mimořádnou výtvarnou kvalitu těchto váz 2. místo v mezinárodní soutěži Studentský design 2012.

Skvělou úroveň železnobrodské sklářské školy reprezentuje mezi loňskými přírůstky také váza Ondřeje Brezara. V roce 2014 s jejím návrhem zvítězil v prestižní soutěži Cena Ludwiga Mosera a sklárna MOSER a. s. v Karlových Varech zařadila tuto novinku do svého nabídkového katalogu. S karlovarskou sklárnou má Severočeské muzeum dlouhodobou dohodu o spolupráci, a proto po předběžné domluvě zhotovila v loňském roce sklárna MOSER a. s. Brezarovu ručně broušenou vázu s názvem SIMPLE 3346 jmenovitě pro libereckou sbírku skla a věnovala ji Severočeskému muzeu jako velkorysý sponzorský dar.


[zobrazit/skrýt více]

» archiv...




























WebArchiv

 

 

 

 

NAVRÁCENÍ LIBERECKÉHO KODEXU PO 60 LETECH



Tzv. Liberecký kodex Předměty se do muzejních sbírek dostávají mnoha různými způsoby, další osud je však pro většinu z nich stejný. Jsou zaevidovány, ošetřeny, uloženy v depozitářích a občas vyneseny ven kvůli dokumentaci nebo na výstavu. V tomto případě tomu však bylo jinak… Když v roce 1954 proběhla v libereckých novinách zpráva, že Severočeské muzeum do svých sbírek přijalo neobvyklý předmět ze zrušeného jabloneckého muzea, vyvolalo toto tvrzení v odborných kruzích nebývalý rozruch. Proč?

Podle tehdejších muzejních pracovníků se totiž jednalo o mayský kodex. Pravé mayské kodexy jsou na světě do dnešních dnů nalezeny pouze tři, proto tato informace vyvolala v řadách „mayologů“ doslova poprask.

První, kdo se s předmětem setkal, byl Čestmír Loukotka. Ten na stránkách Československé etnografie IV roku 1956 v článku nazvaném „Liberecký kodex“ dokument zevrubně popsal a dospěl k názoru, že se bohužel nejedná o pravý mayský kodex, ale o falzum z konce 19. století. A zde začíná pro náš předmět v novodobé muzejní historii trochu kuriózní dobrodružství.

Protože o studium měla zájem i řada zahraničních badatelů, požádal Čestmír Loukotka Severočeské muzeum o zapůjčení kodexu do Náprstkova muzea. Vedení libereckého muzea souhlasilo a kodex byl do Prahy opravdu zapůjčen. Čestmír Loukotka pak v roce 1966 umírá a na dočasnou výpůjčku z libereckého muzea se zapomnělo jak v Liberci, tak i v Praze.

A tak když v roce 2008 zavolala do libereckého muzea badatelka, která chtěla tento předmět vidět, vyvolala na našich tvářích jen úsměv. Nic takového přece nemáme. Dotyčná badatelka se však naštěstí nevzdala, a tak když se ozvala v roce 2012 podruhé, začalo pátrání. Shodou náhod se podařilo v poměrně krátké době předmět nalézt ve sbírkách Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur a asi po půlročním vyjednávání se na začátku roku 2014 předmět konečně vrátil zpět do sbírek Severočeského muzea v Liberci.

A o co se tedy skutečně jedná? Je tento kodex pravý, nebo není? Na tyto otázky nám v současné době pomáhá nacházet odpovědi právě badatelka, která stála na počátku tohoto příběhu, Mgr. Zuzana Korecká.

Dnes je již jisté, že se o pravý mayský kodex nejedná. I když jak starý je materiál, na kterém byl vytvořen, bude ještě předmětem výzkumu. Řada odborníků se totiž domnívá, že jednotlivé destičky vyrobené z vláken agáve, na nichž je v tenké vrstvě nanesena sádrová plocha, mohou skutečně pocházet již ze 14. století. Tuto domněnku potvrzuje i fragment mayského kalendáře zapsaného ve dvacítkové soustavě, který se vynořuje po obvodu kreseb na každé z destiček a naznačuje možnost staršího přepsaného dokumentu.

Je také na místě zde zodpovědět otázku, jak se tento neobvyklý předmět dostal až do Čech. Kodex získal a v roce 1924 do jabloneckého muzea věnoval Emil Heinze, který v letech 1907–1919 zastupoval v Mexiku exportní firmu ­Burian & Bunzel působící počátkem 20. století na trzích v Západní Indii, Mexiku a Jižní Americe. Jejich sortimentem byly perle, skleněné zboží, bižuterie, krystalerie a svítidla. Zda Emil Heinze 18deskové oboustranné leporelo získal v Mexiku nebo někde jinde, se již pravděpodobně nedozvíme. Není ani zcela jasné, zda tušil, že se jedná o napodobeninu, nebo se domníval, že se mu podařilo získat originál.

Když v roce 1956 provedl detailní šetření na kodexu známý dánský vědec a archeolog Frans Blom, určil i jeho autora. Měl by jím být mexický výtvarník Genaro Lopez. Tento mexický výtvarník, který působil na počátku 20. století ve Florencii, je znám především řadou zdařilých kopií významných mayských památek, které vytvořil v dílně známého vědce a archeologa Francesca del Paso y Troncozo. Pokud by se jeho autorství skutečně potvrdilo, vyvstává před námi nová otázka: co bylo předlohou pro jeho vytvoření.

Kodex byl po 60 letech znovu začleněn do sbírek Severočeského muzea a v nejbližší době budeme jednat o potřebném restaurátorském zásahu i o případných expertizách, které by mohly potvrdit nebo naopak vyvrátit to, co o památce dosud víme. Bohužel podobu tohoto pozoruhodného muzejního předmětu si zatím můžete prohlédnout pouze na fotografiích, jeho vystavení není v současnosti pro špatný stav možné.

Petra Šťovíčková, kurátor sbírky starých tisků





 






Otevírací doba:
denně mimo pondělí
9:00-17:00 hodin
středa do 18:00 hodin



Knihovna:
úterý a čtvrtek
13:00-16:00 hodin


Vstupné:
dospělí: 30 Kč
studenti, žáci: 10 Kč
důchodci: 10 Kč

» více...


Krajský úřad Libereckého kraje

Severočeské
muzeum v Liberci
je příspěvkovou
organizací
Libereckého kraje




» vypnout pozadí…

 

© 2004-2016 Severočeské muzeum v Liberci, Jiří Sloup, Anna Baldová, Ivan Rous, kolektiv, Inertia master Czech. Aktualizováno: 06.11.2018 23:31:45