Severočeské muzeum v Liberci
CZ     EN     DE

Navigace

Aktuality

Připravujeme

O muzeu

Expozice

Vstupné

Knihovna

Publikace

Čtvrtletník

Sborníky

Sbírky

Služby

Pracovníci

Fotogalerie

Videogalerie

Archiv webu

Volná místa a
veřejné zakázky


Základní
dokumenty


Pro média

Kontakt

Napište nám

Muzeum dětem




EXPONÁT MĚSÍCE

SKLENĚNÝ MOZAIKOVÝ OBRAZ MADONY HEJNICKÉ

SKLENĚNÝ MOZAIKOVÝ OBRAZ MADONY HEJNICKÉ

Technika mikromozaiky (na našem území zcela ojedinělá), barevné sklosmalty, zlaté tessery (dílce mozaiky), filati (skleněná vlákna), měděný a pozinkovaný plech, Itálie, konec 19. století, restaurovaly: MgA. Magdalena Kracík Štorkánová, Ph.D. a Mgr. Jana Fořtová Torňošová, Eg4186

Mozaika byla umístěna na náhrobní desce na zrušeném městském hřbitově v Liberci na Ruprechtické ulici. Do Severočeského muzea ji předala v sedmdesátých letech 20. století Veřejná bezpečnost, která poškozený obraz zajistila u pachatele. Během letošního roku se díky finanční podpoře Nadace Preciosa podařilo mozaiku zrestaurovat pro budoucí muzejní expozice.

Předlohou mozaiky byla Hejnická madona, zvaná Mater Formosa (Matka spanilá), zázračná soška umístěná na oltáři chrámu Navštívení Panny Marie v Hejnicích. Tato gotická dřevořezba učinila z Hejnic významné poutní místo, svým věhlasem přesahující zemské hranice. Podle legendy je uctívána od konce 12. století, kdy ji zavěsil sítař (řešetář) z Lužce na lípu na břehu říčky Smědé. Nejen jeho žena s dítětem, ale i další prosebníci se na přímluvu P. Marie dočkali zázračného uzdravení. Již roku 1211 byla údajně postavena na tomto místě kaple. První písemná zmínka o kostelu však pochází z roku 1408, kdy se stal cílem pouti měšťanů ze Zhořelce. Slohově socha Madony náleží do osmdesátých let 14. století.


[zobrazit/skrýt více]

» archiv...




























WebArchiv

 

 

 

 

ZTRACENÁ PAMĚŤ

19. 4. - 6. 6. 2017


Ztracená paměť Výstava, jejímž autorem je historik Dr. Alfons Adam a na které se podílelo i Severočeské muzeum v Liberci, Vás provede 18 místy - městy, obcemi i opuštěnými oblastmi, na kterých byli během druhé světové války lidé z mnoha evropských zemí - Židé, Romové, Poláci ze Slezska, naverbovaní nebo zavlečení tzv. východní dělníci (Ostarbeiter), západoevropští civilní pracovníci a váleční zajatci - nuceni pracovat pro nacistickou Třetí říši. Součástí výstavy je i web "Ztracená paměť?", kde naleznete bližší informace o výstavě i doprovodný multimediální materiál k jednotlivým místům.

V regionu se výstava týká nucené práce v Liberci a Chrastavě. Liberec byl od roku 1938 správním sídlem Sudetské župy. Zhruba 80 % obyvatel sedmdesátitisícového města mluvilo německy a většina z nich pracovala v místním textilním průmyslu. Během hospodářské krize ve 30. letech se polovina textilek zavřela a práci ztratilo skoro 10 tisíc lidí. Po Mnichovské dohodě se začalo s urychlenou přestavbou místního průmyslu. Do Liberce se přesunula řada německých firem specializujících se na elektroniku a letectví, například berlínský Argus, Weser Flugzeugwerke z Brém, nebo firma Blaupunkt. V září 1944 bylo v okrese pracovního úřadu Liberec registrováno skoro 25 000 zahraničních civilistů, mezi nimi minimálně 7 500 tzv. ostarbeiterů (pocházejících z okupovaných částí Sovětského svazu) a nejasný počet válečných zajatců. Nuceně nasazení v Liberci žili a pracovali často v samotném centru města. Bylo zde pro ně vybudováno přes 100 provizorních ubytoven, včetně několika lágrů pro Romy ze župy Sudety. Ve většině táborů byli ale ubytováni nuceně nasazení ze Sovětského svazu a váleční zajatci.

Chrastava, vzdálena 10 km severozápadně od Liberce, se od poloviny 19. století rozvinula ve významné centrum textilního průmyslu. Jednostranné zaměření výroby se však v dobách hospodářské krize vymstilo. Většina textilek zavřela své brány a třetina obyvatel města ztratila práci. V roce 1938 byla Chrastava, kde většina obyvatel mluvila německy, připojena k Německé říši. Záhy zde začaly vznikat pobočky říšských zbrojovek. Na práci využívaly válečné zajatce a civilní nuceně nasazené. Kvůli situaci na frontách časem příliv válečných zajatců ustal a na řadu přišli vězni koncentračních táborů. Vzájemný vztah zajatkyň a dozorkyň neprovázel jen teror a násilí; lišil se případ od případu. Přestože byly dozorkyně přesvědčeny, že jsou Židovky drženy v zajetí oprávněně a musí pracovat, jejich bídné zaopatření odporovalo morálnímu přesvědčení mnoha dozrkyň. Jedna z Židovek nasazených v Chrastavě Anna Sussmann vyprávěla, jak jedné z nich dozorkyně věnovala kus látky pod záminkou, že její stroj potřebuje vyčistit. "Načež jsme pak volaly: ‚Paní dozorkyně, poslušně hlásím, že je můj stroj také zašpiněn.' A dostaly jsme také cár látky, ze kterého jsme si udělaly ovinovací kamaše."


 






Otevírací doba:
denně mimo pondělí
9:00-17:00 hodin
středa do 18:00 hodin



Knihovna:
úterý a čtvrtek
13:00-16:00 hodin


Vstupné:

Expozice+výstavy
dospělí: 50 Kč
studenti, žáci: 20 Kč
důchodci: 20 Kč

Pouze výstavy
dospělí: 30 Kč
studenti, žáci: 10 Kč
důchodci: 10 Kč

děti do 6 let, ZTP,
ZTPP: zdarma
rodinné: 120 Kč

Programy
pro školy:

jednotné: 30 Kč

» více...


Krajský úřad Libereckého kraje

Severočeské
muzeum v Liberci
je příspěvkovou
organizací
Libereckého kraje




» vypnout pozadí…

 

© 2004-2016 Severočeské muzeum v Liberci, Jiří Sloup, Anna Baldová, Ivan Rous, kolektiv, Inertia master Czech. Aktualizováno: 17.12.2017 13:46:51